Doliva a nejen ona aneb Z mojí koupelny

Už nějakou chvíli jsem fakt nadšená. To jsem tak jednou dostala k Vánocům (mimo jiné) kosmetiku značky, která pro mě byla do té doby naprosto neznámá. No a dnes bych ji doporučila každému, kdo by se mě na ni zeptal...

Nejsem moc zvyklá se malovat, ale o to radši mám kvalitní pleťovou kosmetiku. Možná i proto překousnu, že je poněkud dražší než ta, na kterou narazíte v drogerkách. Dolivu koupíte v každé větší lékárně. Ještě jsem téhle značce nepropadla na 100%, takže tady je můj seznam produktů, které se o mě starají:

Pleťová voda

Čistící pleťové mléko

Krém na ruce

Just the way you are...

Tak, tahle melodie mě bude provázet asi tak další dva tři dny. Když budu dělat finální úpravy bakalářky, psát seminárku na Morovu Utopii i dočítat Uprostřed nocí zpěv. Aspoň něco je pěkného v tom stresu. A slova jsou perfektní! :)

Jedna z mých slabostí

Po cestě z Kavalírky na Anděl tramvají (což jsou mimochodem jen čtyři zastávky) se můžete podívat do výloh 4 salónů se svatebními a společenskými šaty Přiznávám, že i já se dost často a ráda podívám, jestli šaty ve výloze změnily. Mám už i dokonce pár svých oblíbených, které tam vidím nejradši.

Když jsem tou trasou jela naposled, seděla přede mnou asi sedmiletá holčička, které chybělo pár předních zubů, a před ní seděla její babička. Ta tou trasou asi nejezdila příliš často, protože malá ji dostatečně dopředu upozornila na to, kam se má dívat, aby "uviděla ty krásný šaty". Holka se rozplývala a já si říkala, že my holky, dívky, ženy jsme v tomhle prostě totálně marné. Jak je možné, že už tak malé sníme o krásných šatech a vysokých podpatcích? Jak je možné, že aniž by nás to někdo učil, milujeme nakupování? No, nevím, jak jste na tom vy, ale já nakupování fakt můžu (pozor! mluvím pouze o nakupování oblečení). Čas od času, když udělám zkoušku nebo splním nějaký pro mě náročný úkol, netěším se ani tak na to, až to budu mít za sebou, jako spíš na tu odměnu, která přijde: nakupování.
Na druhou stranu mám ale ráda i výzvy. Takže jsem si řekla, že je třeba trochu zkrotit svoji nakupovací mánii a přemýšlet trochu - hmmm, jaký výraz pro to použít - "ekonomičtěji"? Takže v příštích nejbližších měsících bych si chtěla koupit žehličku, brýle a cestovní tašku. Snad budu úspěšná. Držte mi palce...

Pár mých pocitů

PRÁVĚ TEĎ MÁM POCIT, ŽE...

Nikdy nedokážu napsat 40 stran.

Až budu disponovat penězmi a budu si chtít koupit nové baleríny a kabát, všechny hezké budou vyprodány.

Než dostuduju, vypadají mi všechny vlasy.

Je blbost tvrdit, že stačí spát 7 hodin denně.

Nikdy nepřijde vytoužené jaro a s ním možnost nosit sukně.


Tomáš Klus: Pocity

Curych

Pokaždé, když jsem dříve měla vyjet někam do ciziny, pokazilo se to: někdo onemocněl, pokazilo se auto, prostě na poslední chvíli se to muselo zrušit. Minulé léto se ale karta obrátila (konečně!), takže se s vámi hodlám podělit o pár zážitků, které se mi vybavily při koukání na fotky z Curychu.

Curych je největší město Švýcarska, leží mezi horami a rozprostírá se kolem nádherného Curyšského jezera. Nedokázala jsem pochopit, že voda v něm je tak dokonale čistá i přesto, že jezero i řeka, která z něj vytéká, leží v centru města (to by se naší Vltavě stát nemohlo). Přes jezero je zavedena také lodní MHD. Slouží zároveň i jako koupaliště. Curych jsme navštívili z kraje července, ale tamější děti ještě neměli prázdniny a svoje přestávky trávily u vody. To mi přišlo dost cool. Z tašek vybalily svačiny, ručníky a plavky a šly se koupat!

Zpět mezi živými

Mám za sebou dosti náročný týden, který jsem problouznila v horečkách. Teploměr za 30 Kč ukazoval pouhých 37,6°C, ale tomu číslu odmítám věřit, protože jindy ukazuje, že jsem totálně podchlazená. Přijela jsem na víkend domů, ale z mého pokoje se stala mamčina kancelář, takže jsem zabrala ten ségřin. Amál, neboj, všechny kapesníky po sobě uklidím. Pořád mi není nějak extra dobře (rýmu snáším snad ze všeho nejhůř), ale pomalu se ze mně zase stává člověk.

Těším se na celý dlouhý víkend, kdy budu dlouho spát - ne že bych toho za ten týden naspala málo, hodně číst (kritiky again) a vyrábět tyhle úžasné brože:


Ale asi nejvíc se těším na neděli až s Mářínkou v Praze zapadneme do sedaček a budem koukat na Norské dřevo! (Marťo, i kdyby to nevyšlo, aspoň si o tom nechám zdát.)

Show me secret sins...

Dostala se ke mně jedna řetězovka, ačkoliv jsem si myslela, že na tyhle věci se hraje, jen když vám je deset. Na druhou stranu tohle mi přišlo docela originální, a protože mě zajímá, co vymyslí ti, kterým ji přepošlu já, rozhodla jsem se tento proces podstoupit. Takže tady je několik informací, o kterých nemluvím každý den a které o mně možná ještě nevíte...

A štafetu předávám Mářínce a Amál. Holky, těším se, s čím příjdete.:)