Jen já a (můj prázdninový) čas

Můj život zvláště v posledních měsících nabral nečekaný spád. Prázdniny trávím v klimatizované místnosti jedné velké budovy na Karlíně a zjišťuju, že není nad to, když děláte něco, co vás baví, co vám jde a za co vás lidi ocení. Víc času než kdy předtím věnuju svým sourozencům, s nimiž mě začalo vázat tajné pouto, které můžou pochopit jen děti stejných rodičů. Jsem v očekávání svého nového rozvrhu a jen se modlím, aby se mi podařilo vměstnat všechny předměty nejlépe do tří dnů. Probírám se seznamem knih, které musím v průběhu příštího roku přečíst a začínám být pomalu, ale jistě hysterická (kde jsou ty časy, kdy kniha měla 100 stran!). Připravuju se na svůj první velký výlet do Francie a těším se na prohlídky všech nejkrásnějších památek Paříže, např. "sakre kúr". Večer usínám do minuty vyčerpáním, ale to je snad pochopitelné, když člověk vstává jeden den v pět, aby mohl vystát frontu na cizinecké policii, a další den o půl čtvrté, aby stihl zubařku, která mu následně rozvrtá dva zuby. Je to náročné, ale naštěstí jsou i chvíle, kdy ležím v posteli a dívám se tři hodiny v kuse na Jih proti severu, jím kopce zmrzliny a to všechno v té nejlepší společnosti, jakou si vůbec dovedu představit.

Here comes the Rory

Málokterá vrstevnice mě zaujala tak moc jako ona. Její život, zájmy, směry, kterými se vydává na křižovatkách svých dnů - to vše je pro mě nanejvýš přitažlivé. Při prvním setkání vám bude připadat dokonalá. Pokud o ní uslyšíte dřív, než ji potkáte, budete na ni zvědaví. Všichni její blízcí vám ji totiž budou představovat a popisovat jako anděla. Každý ji má rád, je to vzorná studentka, je krásná, milá, nevytáčí se, vždy se správně rozhodne. Je docela pravděpodobné, že vás její dokonalost odradí.

Jestliže se ale rozhodnete vytrvat, bude vás překvapovat čím dál víc. S každým dalším dnem pak bude sílit vaše přesvědčení, že ta holka má prostě šťávu. Ano, je krásná, ale ne jako ty krinolíny ze stránek časopisů. Její krása se totiž zvyšuje s růstem její osobnosti. Jistě, je i chytrá. Její dědeček to vyjádřil nejlépe: "Na co sáhne, to se jí daří. Vyjmenovala hlavní města, když jí byly tři. Prvky periodické tabulky ve čtyřech. Uměla mluvit o Schopenhauerově vlivu na Nietzscheho v deseti. A přečetla všechny knihy od autorů s ruským příjmením." Tahle mladá dáma má perfektní smysl pro humor a neskutečný přehled v oblasti filmu, hudby a umění. Rozhodně nedělá věci jen proto, že je dělá někdo jiný. Je svá, je tvrdohlavá a ctižádostivá. Víc než kdokoli jiný si dokáže jít za svým. No a moje sympatie získává hlavně pro svůj vztah ke knihám, knihovnám a kávě.

Co je pro mě ale nejdůležitější: chybuje. Dělá chyby tak jako každý mladý člověk, který hledá v životě a ve společnosti své místo. Padá do problémů a pokouší se vstát. Tím se pro mě stává osobou z masa a kostí, takže už vůbec neřeším, že není ani trochu skutečná.

Můj dům, můj hrad

Jestli v poslední době o něčem opravdu hodně sním, pak je to bydlení. Můj podnájem není vůbec špatný, v porovnání se spolužáky bydlícími na Hvězdě si opravdu nemůžu stěžovat. Přesto: je předem jasné, že bych se na celý život nechtěla nechat "pohřbít" do garsonky.

A tak si při cestě tramvají nebo při toulkách pražskými uličkami představuju, jak jednou bude vypadat místo, kterému budu chtít říkat "domov". A protože při snění není nic vyloučeno, můj domov je jednou stará krásná vila na Stromovce, jejíž zdi jsou porostlé břečťanem, po druhé je to jeden z bytů s vysokými stropy a krásnými balkóny ve Starém Městě. Někdy to taky bývá jeden z bytů nově rekonstruovaného domu na nábřeží u Újezdu nebo úplně moderní byty na Barrandově. V mém snění nehraje roli, že obyčejný smrtelník jako já na byty v takových pražských lokalitách v životě nevydělá. Navíc místa, která já bych si pro život nejradši vybrala, se málokdy nabízejí v realitkách. Minulý týden jsem se přesvědčila o tom, že se nejčastěji dědí a prodávají opravdu jen ve výjimečných případech.

Jako ve všech věcech i v mých představách o bydlení jsem náročná. Uvidíme, jak se to všechno vyvrbí. Prozatím mi nezbývá než doufat, že neskončím na jednom ze sídlišť, jako jsou Řepy nebo Novodvorská.

A tady možná trochu pro inspiraci: nevím, jak vy, ale já nejvíc miluju pracovny a ložnice. Zkrátka místa, kam se můžu zašít s knihou a kde mi nikdo aspoň nějaký čas nebude rušit.

desiretoinspire.net

Dubnovo-květnové zážitky

Mikve Představení, které si nemůžete nechat ujít. Stavovské divadlo nabízí nejen nádherné historické prostředí, ale také dokonalé herecké výkony sedmi žen v čele s Ivou Janžurovou. Dozvíte se trochu víc o Židovských zvycích i o problémech, se kterými se potýkají tradiční Židovky. A třeba vás stejně jako mě mile překvapí, že Mikve se nebojí mluvit o konfliktních tématech ani jít na tenký led.

Národní divadlo - představení Mikve

Koncert Charlie Straight Prostě a jednoduše: skupina mladých lidí, kteří se rozhodli dělat hudbu a dělají ji fakt dost dobře. Pokud se vám nepodaří zajít na nějaký koncert, dejte šanci aspoň albu, které stopro nezklame. A ještě osobní připomínka: na koncert si vezměte dobrou náladu, jinak to stojí za nic.

charliestraight.com

Keith Film o talentované a úspěšné Natalii, kterou k sobě nevídaným způsobem připoutá školní looser Keith. Za jeho touhou získat Natalii pro sebe je ale víc než jen snaha něco si dokázat. Námět možná není nový, ale film si vás každopádně získá (popravdě si myslím, že je to hlavně Jessem McCartneyem).

CSFD - Keith

Koncert Pitch Bender Atmosféra, kterou tihle vysokoškoláci vytváří svou hudbou, je perfektní! Na jejich koncertě se odreagujete, poslechnete kvalitní jazz a hlas jako zvon, kterým byla obdařena jejich odvázaná zpěvačka. Jestliže holdujete jazzu, jsou Pitch Bender právě vaší možností, jak využít víkendový večer.

Pitchbender

Přemluv bábu

„Do stojatých vod předvolební kampaně spadl meteorit a udělal na hladině pořádné kruhy. Video Přemluv bábu lehce pankáčským způsobem vyzývající mladé lidi, aby se zajímali o blížící se volby, vybudilo politiky zprava i zleva k pobouřeným komentářům …“ Tato věta se objevila na stránkách týdeníku Respekt a uváděla článek, který se jako mnoho jiných v posledních čtrnácti dnech zabýval rozporuplným klipem. Video Přemluv bábu vyvolalo obrovské ohlasy – takové, jaké nikdo nečekal. Na jedné straně odpor, na druhé nadšení. V člověku, který jej vidí bez jakýchkoli dodatečných a vysvětlujících informací, se může bouřit plno názorů. Jak se v nich vyznat? A jak si na věc udělat svůj názor. Pojďme se podívat na argumenty obou protikladných stran, které kvůli klipu vznikly…

Lidé, kteří stáli na té negativně kritizující straně, měli logické a pravdivé argumenty i otázky (jako např. hlasatelka Českého rozhlasu, která si do svého pořadu pozvala herce Jiřího Mádla): Jak herci spolu s režisérem přišli na to, že lidé, kteří volí levicové strany, žijí především na venkově? A proč by to měli být především staří lidé? Jak došli k tomu, že staří lidé mají selektivní paměť? Proč v klipu vyzdvihují nevýhody levicových stran, když přece ani pravicové strany nemají v rukávu jen příjemná opatření? Truong Thu Thuy, studentka Gymnázia Jana Nerudy v Praze, se při rozhovoru s redaktorem Respektu vyjádřila o klipu následovně: „…první věc, která mě hodně zarazila, byla ta neúcta ke starším lidem. Mladším studentům z naší školy se to líbí. Prý konečně někdo řekl něco jasného proti levici a konečně se mladá krev trochu angažuje. Těm starším se to většinou nelíbí, je to urážlivé… Napadlo mě, že je to recese, ale i tak mi to přijde přemrštěné. (…) Ten vtip s Milanem Kunderou je vyloženě špatný.“ Je třeba přiznat, že herci v klipu si servítky rozhodně neberou: místo sprostého slova se ozve dlouhé pípnutí, místo Milady Horákové se objeví fotka Rity Heyworthové a to ještě zdaleka není to nejhorší, proti čemu se lidé ohrazují (viz narážka právě na Milana Kunderu).

Existují však výpovědi obou herců, kteří v klipu vystupují a kteří byli nuceni reagovat na humbuk, jenž byl klipem způsoben. Tyto výpovědi nám můžou poskytnout na klip jiný pohled: zajímavější, obohacený o podstatné informace a vysvětlující záměr a účel klipu. „Letargie mladých je obrovská… Proto jsme chtěli zadlužování státu podat jako jejich problém, který budou muset oni řešit. Podpora pravice, která se v tomto ohledu chová na rozdíl od levice zodpovědně, byl až odvozený bod. Ten první byl hlavně vytrhnout mladé z apatie a upozornit je, že jejich hlas změnu může přinést.“ (Jiří Mádl) Ano, jazyk není vytříbený. Na druhou stranu je třeba zdůraznit, že v klipu vystupují mladí oblíbení herci a jazyk, který používají, odpovídá generačnímu kódu dnešních teenagerů (nebo alespoň těch nejmladších letošních voličů).

Studentka Truong přiznala, že mladým lidem se líbí, že se někdo z jejich vrstevníků konečně angažuje. Denisa Kasl Kollmannová z FSV UK potvrzuje, že to je poprvé od revoluce, kdy se mladá generace nebojí nahlas projevit svůj názor. A herečka Marta Issová? Ta dodává, že nejdůležitější pro ni bylo vytržení sebe sama z apatie. Překonala strach veřejně vyslovit svůj názor a obavu z toho, že vyvolá odpor.

V médiích, která se dle mého názoru videoklipu věnovala poměrně dost, se objevovaly především tyto argumenty, které podávaly prezentaci Issové a Mádla v negativním i pozitivním světle. Pokud si chce člověk udělat nezávislý názor na věc, měl by se podle mě nejen na klip podívat, ale přinejmenším si k němu přečíst komentáře obou herců a režiséra. Proces vytváření si našeho vlastního názoru na Přemluv bábu se bude samozřejmě odvíjet od toho, jaký přístup my sami máme k levicovým stranám, ke starým lidem, v jakém prostředí jsme byli vychováni a do jaké generace my sami patříme (především kvůli zmiňovanému, jazykovému kódu, který používáme). Pokud však chce člověk zaujmout k celé věci nějaký postoj, neměl by zůstat u jednoho média, ale pokusit se vnímat více faktorů.

Noční přání

Protože krásné je to, co vnímáme, když se to děje. Je to pomíjející seskupení věcí ve chvíli, kdy vidíme krásu i smrt zároveň. M. Barberyová

Dneska v noci jsem se po opravdu dlouhé době vrátila k Muriel Barberyové, a tak teď přemýšlím nad tím, jak často si lidé okolo mě dělají starosti. Starosti tak velké, že nakonec zapomínají na to krásné okolo sebe. Stává se to mým blízkým, kamarádům i mně samotné. Najednou mám prostě pocit, že mi problémy přerůstají přes hlavu a začnu panikařit - znáte to? V takovou chvíli jsem schopná sebou mrsknout na postel a celý den přemýšlet nad tím, jak jsem neschopná a jak se mi nic nedaří. A zapomínám na to, že ještě pořád existují okamžiky, které mi svou jedinečností a krásou vženou slzy do očí.
Slyšela jsem, že jsem rozmazlené děcko, které neví co by. Když nad tím přemýšlím, asi se tak někdy chovám. Nedokážu ocenit tu příležitost, jež se mi každý den dostává. Za chvíli začne nový den, který bude novou příležitostí vnímat svět okolo sebe. Chtěla bych vidět věci, které lidem unikají a po kterých pak teskní. Chtěla bych vědět, že jsem viděla všechno, co jsem mohla. Chtěla bych vědět, že jsem prožila všechno krásné, co jsem prožít mohla... Chtěla bych prožít okamžiky, kdy vidíme krásu a smrt zároveň...

Epitaf Benjamina Franklina

Jeden z nejhezčích epitafů, které jsem kdy četla, patří Benjaminu Franklinovi. Obraz čtenáře jako knihy v něm dochází úplného završení...

Tělo
Benjamina Franklina, tiskaře,
jako desky staré knihy
s vytrženým obsahem
a zbaveny nápisu a pozlátka
zde leží jako potrava pro červy.
Avšak dílo nebude ztraceno;
neboť se, jak věřil,
ještě jednou objeví
v novém a elegantnějším vydání
opraveném a vylepšeném
Autorem.

The body
of Benajmin Franklin, printer,
lies here,
like the cover of an old book
it contents worn out
and stript of its lettering and gilding,
food for worms.
Yet the work itself shall not lost,
for it will, as he believed,
appear once more
in a new and more beautiful edition,
corrected and amended
by its Author.