Šťastné a veselé!

Celine Dion: Oh, holy night

2x ztracená a 2x nalezená Opencard

Sice nemusím reklamovat účty nebo jídlo v "mekáči" a nemusím psát několik dopisů, abych nakonec získala foto zdarma, ale i tohle si, myslím, zaslouží článek.:)

Tento týden v úterý jsem měla fakt šílený den. V práci toho bylo až nad hlavu, takže jsem odtamtud odcházela už poměrně rozladěná, abych přejela pár zastávek do školy na tříhodinovou přednášku. Mezi tím jsem se stavila do knihovny ve Školské, abych si vyzvedla knížku, kterou jsem si nechala blokovat. Když jsem tam přiletěla, paní se trapně rozesmála a pak mi oznámila: "My jsme ji nemohli najít." Haha, řekla jsem si a běžela teda do ústřední, kde jsem věděla, že ji mají taky. To jsem se ale spletla. Lítala jsem po celé knihovně a hledala, ale nenašla ji ani v "dnes vrácených knihách", ani v regálu, kde by normálně měla být. Proto jsem se rozhodla podívat se do elektronického katalogu, jestli si o ní nepamatuju náhodou špatné údaje. Hledala jsem všude po kapsách svou Opencard a najednou mi zatrnulo, že jsem ji ztratila. V tu chvíli se z rozhlasu (věděli jste vůbec, že v knihovně mají rozhlas?!) ozvalo: "Vážení čtenáři, omlouváme se za vyrušení. Prosíme slečnu Marii Prorokovou, aby se ve svém nejlepším zájmu dostavila do pokladny knihovny." To už jsem běžela zase do pokladny, abych si kartu vyzvedla. Z knihovny jsem celý rudá a rozzuřená vyrazila zase směr Lazarská, abych přišla do přednášky s půl hodinovým zpožděním a abych zjistila, že mezitím stačili napsat tři! strany. Ten večer mi přišel mail, abych se dostavila do pokladny knihovny pro svou kartu. Tomu jsem ale nevěnovala pozornost, protože jsem věděla, že jsem si kartu vyzvedla.

Zlom nastal dnes. Šla jsem si prodloužit jízdné na MHD, ale u pokladny jsem najednou zjistila - hádejte co! Ano, že nemám svou Opencard! Naprosto rezignovaně jsem tedy sjela schody zpět do metra a nastoupila, když v tom mi došlo, že nemám lístek. Tak jsem zase vystoupila a jela si lístek nahoru koupit. Koupila ho a zase sjela dolů. A pak zase nahoru, abych ho označila. Jak u blbých prostě! O eskalátoru se mi dneska bude asi i zdát. V knihovně mi kartu vrátili a já pak jela domů. Gulliverovy cesty jsou oproti mému dnešnímu dni úplné nic. Na druhou stranu můžu být pořád ráda, protože když si vzpomenu, že jsem ty dva dny jezdila bez ní a že jsem poměrně hodněkrát potkala revizory, kteří si mě ani jednou nevybrali, měla jsem nakonec asi  docela štěstí...

Mika: Grace Kelly