Jen já a (můj prázdninový) čas

Můj život zvláště v posledních měsících nabral nečekaný spád. Prázdniny trávím v klimatizované místnosti jedné velké budovy na Karlíně a zjišťuju, že není nad to, když děláte něco, co vás baví, co vám jde a za co vás lidi ocení. Víc času než kdy předtím věnuju svým sourozencům, s nimiž mě začalo vázat tajné pouto, které můžou pochopit jen děti stejných rodičů. Jsem v očekávání svého nového rozvrhu a jen se modlím, aby se mi podařilo vměstnat všechny předměty nejlépe do tří dnů. Probírám se seznamem knih, které musím v průběhu příštího roku přečíst a začínám být pomalu, ale jistě hysterická (kde jsou ty časy, kdy kniha měla 100 stran!). Připravuju se na svůj první velký výlet do Francie a těším se na prohlídky všech nejkrásnějších památek Paříže, např. "sakre kúr". Večer usínám do minuty vyčerpáním, ale to je snad pochopitelné, když člověk vstává jeden den v pět, aby mohl vystát frontu na cizinecké policii, a další den o půl čtvrté, aby stihl zubařku, která mu následně rozvrtá dva zuby. Je to náročné, ale naštěstí jsou i chvíle, kdy ležím v posteli a dívám se tři hodiny v kuse na Jih proti severu, jím kopce zmrzliny a to všechno v té nejlepší společnosti, jakou si vůbec dovedu představit.

Here comes the Rory

Málokterá vrstevnice mě zaujala tak moc jako ona. Její život, zájmy, směry, kterými se vydává na křižovatkách svých dnů - to vše je pro mě nanejvýš přitažlivé. Při prvním setkání vám bude připadat dokonalá. Pokud o ní uslyšíte dřív, než ji potkáte, budete na ni zvědaví. Všichni její blízcí vám ji totiž budou představovat a popisovat jako anděla. Každý ji má rád, je to vzorná studentka, je krásná, milá, nevytáčí se, vždy se správně rozhodne. Je docela pravděpodobné, že vás její dokonalost odradí.

Jestliže se ale rozhodnete vytrvat, bude vás překvapovat čím dál víc. S každým dalším dnem pak bude sílit vaše přesvědčení, že ta holka má prostě šťávu. Ano, je krásná, ale ne jako ty krinolíny ze stránek časopisů. Její krása se totiž zvyšuje s růstem její osobnosti. Jistě, je i chytrá. Její dědeček to vyjádřil nejlépe: "Na co sáhne, to se jí daří. Vyjmenovala hlavní města, když jí byly tři. Prvky periodické tabulky ve čtyřech. Uměla mluvit o Schopenhauerově vlivu na Nietzscheho v deseti. A přečetla všechny knihy od autorů s ruským příjmením." Tahle mladá dáma má perfektní smysl pro humor a neskutečný přehled v oblasti filmu, hudby a umění. Rozhodně nedělá věci jen proto, že je dělá někdo jiný. Je svá, je tvrdohlavá a ctižádostivá. Víc než kdokoli jiný si dokáže jít za svým. No a moje sympatie získává hlavně pro svůj vztah ke knihám, knihovnám a kávě.

Co je pro mě ale nejdůležitější: chybuje. Dělá chyby tak jako každý mladý člověk, který hledá v životě a ve společnosti své místo. Padá do problémů a pokouší se vstát. Tím se pro mě stává osobou z masa a kostí, takže už vůbec neřeším, že není ani trochu skutečná.

Můj dům, můj hrad

Jestli v poslední době o něčem opravdu hodně sním, pak je to bydlení. Můj podnájem není vůbec špatný, v porovnání se spolužáky bydlícími na Hvězdě si opravdu nemůžu stěžovat. Přesto: je předem jasné, že bych se na celý život nechtěla nechat "pohřbít" do garsonky.

A tak si při cestě tramvají nebo při toulkách pražskými uličkami představuju, jak jednou bude vypadat místo, kterému budu chtít říkat "domov". A protože při snění není nic vyloučeno, můj domov je jednou stará krásná vila na Stromovce, jejíž zdi jsou porostlé břečťanem, po druhé je to jeden z bytů s vysokými stropy a krásnými balkóny ve Starém Městě. Někdy to taky bývá jeden z bytů nově rekonstruovaného domu na nábřeží u Újezdu nebo úplně moderní byty na Barrandově. V mém snění nehraje roli, že obyčejný smrtelník jako já na byty v takových pražských lokalitách v životě nevydělá. Navíc místa, která já bych si pro život nejradši vybrala, se málokdy nabízejí v realitkách. Minulý týden jsem se přesvědčila o tom, že se nejčastěji dědí a prodávají opravdu jen ve výjimečných případech.

Jako ve všech věcech i v mých představách o bydlení jsem náročná. Uvidíme, jak se to všechno vyvrbí. Prozatím mi nezbývá než doufat, že neskončím na jednom ze sídlišť, jako jsou Řepy nebo Novodvorská.

A tady možná trochu pro inspiraci: nevím, jak vy, ale já nejvíc miluju pracovny a ložnice. Zkrátka místa, kam se můžu zašít s knihou a kde mi nikdo aspoň nějaký čas nebude rušit.

desiretoinspire.net