"Dobrý den," pozdravil malý princ.
"Dobrý den," řekl obchodník.
Byl to obchodník se znamenitými pilulkami utišujícími žízeň. Když člověk polkne jednu týdně, nemusí už pít.
"Proč to prodáváš?" zeptal se malý princ.
"Je to velká úspora času," odpověděl obchodník. "Znalci to vypočítali. Ušetří se padesát tři minuty za týden."
"A co se udělá s těmito padesáti třemi minutami?"
"Co kdo chce..."
Kdybych já měl padesát tři minuty nazbyt, řekl si malý princ, šel bych docela pomaloučku ke studánce...
Vladimír Holan: Poslední
Poslední list se třese na platanu,
neboť on dobře ví, že co je bez chvění, není pevné.
... ...
List nemusí tě, Bože, prosit o nic,
dal jsi mu růst a on to nepokazil.
Ale já...
Muriel Barbery: S elegancí ježka
Muriel Barbery: S elegancí ježka
Zrovna jsem snídala a prohlížela jsem si kytici, která ležela na kuchyňské lince. Myslím, že jsem na nic nemyslela. Možná právě proto jsem si toho všimla. Možná že kdybych byla zaujatá něčím jiným, kdyby v kuchyni nebylo ticho, kdybych tam nebyla sama, tak bych nedokázala být tak vnímavá. Ale já byla sama, v klidu a nikde nikdo. A tak jsem to mohla k sobě nechat přijít.
Ozval se takový slabý zvuk, jako když lehký větřík udělá hodně hodně hodně tiše "ššššš". Bylo to poupě, které s kouskem odlomeného stonku dopadlo na linku. Ve chvíli, kdy se jí poupě dotklo, tak to udělalo "pfff". Bylo to takové ultrazvukové "pfff", které slyší jenom myši nebo lidi ve chvíli, kdy je všude hodně hodně hodně ticho. Ruka se lžičkou mi zůstala viset ve vzduchu a já byla naprosto uchvácená. Bylo to nádherné. Ale co na tom vlastně bylo nádherné? Na to jsem nemohla přijít: bylo to opravdu poupě na ulomeném stonku, které dopadlo na linku? Opravdu?
Pochopila jsem to, když jsem se šla podívat zblízka na nehybně ležící poupě, které už dopadlo. Je to něco, co má souvislost s časem, a ne s prostorem. Jasně, samozřejmě je krásné, když růžové poupě elegantně spadne na zem. Je to umělecký zážitek: taky se toho spousta takového vytvořilo! Ale to nevysvětluje The pohyb. Pohyb, to, co považujeme za prostorovou záležitost...
Ale když jsem pozorovala, jak tohle poupě se stonkem padá, tak jsem nějak intuitivně na tisícinu vteřiny vytušila, co je podstatou Krásy. Ano, já, dvanáctiapůlletý usmrkanec, jsem měla to nevídané štěstí, že dnes ráno nastaly zároveň všechny nutné podmínky: otevřená mysl, ticho v domě, krásné růžě, padající poupě. Proto jsem si taky vzpomněla na Ronsarda, i když jsem tomu nejdřív úplně dobře nerozuměla: protože je to otázka času a růží. Protože krásné je to, co vnímáme, když se to děje. Je to pomíjející seskupení věcí ve chvíli, kdy vidíme krásu i smrt zároveň.
Ajajaj, řekla jsem si. Takhle by tedy měl člověk vést svůj život? Stále v rovnováze mezi krásou a smrtí, mezi pohybem a jeho zanikáním?
Pochopila jsem to, když jsem se šla podívat zblízka na nehybně ležící poupě, které už dopadlo. Je to něco, co má souvislost s časem, a ne s prostorem. Jasně, samozřejmě je krásné, když růžové poupě elegantně spadne na zem. Je to umělecký zážitek: taky se toho spousta takového vytvořilo! Ale to nevysvětluje The pohyb. Pohyb, to, co považujeme za prostorovou záležitost...
Ale když jsem pozorovala, jak tohle poupě se stonkem padá, tak jsem nějak intuitivně na tisícinu vteřiny vytušila, co je podstatou Krásy. Ano, já, dvanáctiapůlletý usmrkanec, jsem měla to nevídané štěstí, že dnes ráno nastaly zároveň všechny nutné podmínky: otevřená mysl, ticho v domě, krásné růžě, padající poupě. Proto jsem si taky vzpomněla na Ronsarda, i když jsem tomu nejdřív úplně dobře nerozuměla: protože je to otázka času a růží. Protože krásné je to, co vnímáme, když se to děje. Je to pomíjející seskupení věcí ve chvíli, kdy vidíme krásu i smrt zároveň.
Ajajaj, řekla jsem si. Takhle by tedy měl člověk vést svůj život? Stále v rovnováze mezi krásou a smrtí, mezi pohybem a jeho zanikáním?
To by mohlo být ono, proč žít: sledovat okamžiky, které umírají.
Jan Skácel: Chvíle
Za žádnou pravdu na světě.
Za žádnou pravdu na světě.
Ale jestli chceš,
za malý pětník ticha.
Je chvíle, která půlí krajinu.
Pokorný okamžik,
kdy někdo za nás dýcha.
