Eat & love

Doma jsme k tomu nebyli vedeni, takže nemůžu říct, že je to něco, co by ve mně vypěstovali rodiče. Nicméně se u nás vždycky hodně vařilo i peklo a tuto roli nezastávala jen máma.

Záhy poté, co jsem se přestěhovala do Prahy a osamostatnila se, zjistila jsem, že se mi nejlépe s přáteli povídá právě u jídla. Jde o skloubení dvou oblíbených věcí: dobrých a významných lidí a chutného jídla. Sklon setkávat se s mými důležitými lidmi právě u jídla mi zůstal. K němu však přibyl zvyk trávit takto čas s mojí rodinou. Nejčastěji se mi to daří s Mali - jde o společné snídaně, obědy i večeře, pro které se nám vydaří najít čas 1-2x do měsíce, což je sice málo, ale o to víc si těch příležitostí vážíme.

Výběr restaurace nechávám většinou na ní a můžu říct, že její vkus zatím nikdy nezklamal. Co mám na takto stráveném čase nejradši? Jde trochu o to, že nemáte kam utéct. Povídáte si po celou dobu - od chvíle, kdy do restaurace vejdete a hledáte místo, až do okamžiku, kdy platíte a vycházíte z ní. Málokdy se mi podaří věnovat jí plnohodnotně strávené cca 2 hodiny, pokud spolu zrovna nejíme. Jde o to příjemné naladění, očekávání něčeho dobrého a zároveň sdílení radostí i starostí s někým, na kom vám moc záleží.
Na jídlo je třeba udělat si čas, protože živí a posiluje vaše tělo. Na lidi významné pro váš život je ho třeba ještě víc, protože sytí a naplňují vaši duši. Zkuste to...

 

 

Pražský Tungsram

Dneska jsme objevily malý holešovický zázrak. Kousek od Strossmayeráku je zastrčená kavárna/restaurace Bistro 8. Asi rok zpátky jsem tady básnila nad brněnskou kavárnou Tungsram a dnes jsem měla tu čest vstoupit do její pražské sestry. To, co mají rozhodně společné, je jednoduchost, osobitý přístup a výborné jídlo. Káva je světová a na jídlo byste si mohli dát klidně cokoliv z jejich nabídky, protože prostě nikdy nešlápnete vedle. 

Pokud někdy půjdete do BioOka na dobrý film, určitě si tam dejte sraz a dobře se nalaďte!

http://www.facebook.com/Bistro8

Hana Robinson: Brouk v hlavě

Láska v žaludku

Rozhodla jsem se udělat něco s mou image "nechtějte-po-mně-nic-vařit-nebo-péct". Sama se tomu divím, ale začíná to přinášet výsledky. Dneska mi moje soulmate řekla do telefonu, že by si někdy ještě dala borůvkové knedlíky, které jsem jí na začátku léta naservírovala. Byla to jedna z věcí, které mě za poslední dobu nejvíc potěšily! Mou chuť vařit zvyšuje možnost vařit pro někoho, kdo to ocení a komu chutná, a také fakt, že je to finančně výhodnější, než chodit každý den na menu do restaurací v okolí mojí práce. Seznam jídel, která zvládnu, se pomalu rozšiřuje a moje radost z mého osobního a nyní už pokořeného Mount Everestu se stále zvyšuje! Nejtěžší je přece začít, ne? :)

A protože miluju nakupování, začala jsem obrážet obchody i s kuchyňským vybavením a přemýšlet, co že si to vlastně ještě potřebuju pořídit. Světe div se: je toho čím dál víc! Začala jsem tím, že jsem si vybrala čajový servis. Postupuju krůček po krůčku, respektivě hrníček po hrníčku, takže dnes jsem pyšně přinesla první z celé sady a právě teď z něj usrkávám černý čaj. Není krásný?

 Koupit si ho můžete v obchodech Oxalis.

No a pokud chcete načerpat insipraci, co vařit, a přitom se pokochat krásnými obrázky a ještě hezčím servírováním, doporučuji knihu, kterou jsem se rozhodla věnovat taťkovi k narozeninám (má slabost pro Ditu P.).

Nakupujte v knihkupectví Neoluxor.