Mikve Představení, které si nemůžete nechat ujít. Stavovské divadlo nabízí nejen nádherné historické prostředí, ale také dokonalé herecké výkony sedmi žen v čele s Ivou Janžurovou. Dozvíte se trochu víc o Židovských zvycích i o problémech, se kterými se potýkají tradiční Židovky. A třeba vás stejně jako mě mile překvapí, že Mikve se nebojí mluvit o konfliktních tématech ani jít na tenký led.
Koncert Charlie Straight Prostě a jednoduše: skupina mladých lidí, kteří se rozhodli dělat hudbu a dělají ji fakt dost dobře. Pokud se vám nepodaří zajít na nějaký koncert, dejte šanci aspoň albu, které stopro nezklame. A ještě osobní připomínka: na koncert si vezměte dobrou náladu, jinak to stojí za nic.
Keith Film o talentované a úspěšné Natalii, kterou k sobě nevídaným způsobem připoutá školní looser Keith. Za jeho touhou získat Natalii pro sebe je ale víc než jen snaha něco si dokázat. Námět možná není nový, ale film si vás každopádně získá (popravdě si myslím, že je to hlavně Jessem McCartneyem).
Koncert Pitch Bender Atmosféra, kterou tihle vysokoškoláci vytváří svou hudbou, je perfektní! Na jejich koncertě se odreagujete, poslechnete kvalitní jazz a hlas jako zvon, kterým byla obdařena jejich odvázaná zpěvačka. Jestliže holdujete jazzu, jsou Pitch Bender právě vaší možností, jak využít víkendový večer.
„Do stojatých vod předvolební kampaně spadl meteorit a udělal na hladině pořádné kruhy. Video Přemluv bábu lehce pankáčským způsobem vyzývající mladé lidi, aby se zajímali o blížící se volby, vybudilo politiky zprava i zleva k pobouřeným komentářům …“ Tato věta se objevila na stránkách týdeníku Respekt a uváděla článek, který se jako mnoho jiných v posledních čtrnácti dnech zabýval rozporuplným klipem. Video Přemluv bábu vyvolalo obrovské ohlasy – takové, jaké nikdo nečekal. Na jedné straně odpor, na druhé nadšení. V člověku, který jej vidí bez jakýchkoli dodatečných a vysvětlujících informací, se může bouřit plno názorů. Jak se v nich vyznat? A jak si na věc udělat svůj názor. Pojďme se podívat na argumenty obou protikladných stran, které kvůli klipu vznikly…
Lidé, kteří stáli na té negativně kritizující straně, měli logické a pravdivé argumenty i otázky (jako např. hlasatelka Českého rozhlasu, která si do svého pořadu pozvala herce Jiřího Mádla): Jak herci spolu s režisérem přišli na to, že lidé, kteří volí levicové strany, žijí především na venkově? A proč by to měli být především staří lidé? Jak došli k tomu, že staří lidé mají selektivní paměť? Proč v klipu vyzdvihují nevýhody levicových stran, když přece ani pravicové strany nemají v rukávu jen příjemná opatření? Truong Thu Thuy, studentka Gymnázia Jana Nerudy v Praze, se při rozhovoru s redaktorem Respektu vyjádřila o klipu následovně: „…první věc, která mě hodně zarazila, byla ta neúcta ke starším lidem. Mladším studentům z naší školy se to líbí. Prý konečně někdo řekl něco jasného proti levici a konečně se mladá krev trochu angažuje. Těm starším se to většinou nelíbí, je to urážlivé… Napadlo mě, že je to recese, ale i tak mi to přijde přemrštěné. (…) Ten vtip s Milanem Kunderou je vyloženě špatný.“ Je třeba přiznat, že herci v klipu si servítky rozhodně neberou: místo sprostého slova se ozve dlouhé pípnutí, místo Milady Horákové se objeví fotka Rity Heyworthové a to ještě zdaleka není to nejhorší, proti čemu se lidé ohrazují (viz narážka právě na Milana Kunderu).
Existují však výpovědi obou herců, kteří v klipu vystupují a kteří byli nuceni reagovat na humbuk, jenž byl klipem způsoben. Tyto výpovědi nám můžou poskytnout na klip jiný pohled: zajímavější, obohacený o podstatné informace a vysvětlující záměr a účel klipu. „Letargie mladých je obrovská… Proto jsme chtěli zadlužování státu podat jako jejich problém, který budou muset oni řešit. Podpora pravice, která se v tomto ohledu chová na rozdíl od levice zodpovědně, byl až odvozený bod. Ten první byl hlavně vytrhnout mladé z apatie a upozornit je, že jejich hlas změnu může přinést.“ (Jiří Mádl) Ano, jazyk není vytříbený. Na druhou stranu je třeba zdůraznit, že v klipu vystupují mladí oblíbení herci a jazyk, který používají, odpovídá generačnímu kódu dnešních teenagerů (nebo alespoň těch nejmladších letošních voličů).
Studentka Truong přiznala, že mladým lidem se líbí, že se někdo z jejich vrstevníků konečně angažuje. Denisa Kasl Kollmannová z FSV UK potvrzuje, že to je poprvé od revoluce, kdy se mladá generace nebojí nahlas projevit svůj názor. A herečka Marta Issová? Ta dodává, že nejdůležitější pro ni bylo vytržení sebe sama z apatie. Překonala strach veřejně vyslovit svůj názor a obavu z toho, že vyvolá odpor.
V médiích, která se dle mého názoru videoklipu věnovala poměrně dost, se objevovaly především tyto argumenty, které podávaly prezentaci Issové a Mádla v negativním i pozitivním světle. Pokud si chce člověk udělat nezávislý názor na věc, měl by se podle mě nejen na klip podívat, ale přinejmenším si k němu přečíst komentáře obou herců a režiséra. Proces vytváření si našeho vlastního názoru na Přemluv bábu se bude samozřejmě odvíjet od toho, jaký přístup my sami máme k levicovým stranám, ke starým lidem, v jakém prostředí jsme byli vychováni a do jaké generace my sami patříme (především kvůli zmiňovanému, jazykovému kódu, který používáme). Pokud však chce člověk zaujmout k celé věci nějaký postoj, neměl by zůstat u jednoho média, ale pokusit se vnímat více faktorů.
Protože krásné je to, co vnímáme, když se to děje. Je to pomíjející seskupení věcí ve chvíli, kdy vidíme krásu i smrt zároveň. M. Barberyová
Dneska v noci jsem se po opravdu dlouhé době vrátila k Muriel Barberyové, a tak teď přemýšlím nad tím, jak často si lidé okolo mě dělají starosti. Starosti tak velké, že nakonec zapomínají na to krásné okolo sebe. Stává se to mým blízkým, kamarádům i mně samotné. Najednou mám prostě pocit, že mi problémy přerůstají přes hlavu a začnu panikařit - znáte to? V takovou chvíli jsem schopná sebou mrsknout na postel a celý den přemýšlet nad tím, jak jsem neschopná a jak se mi nic nedaří. A zapomínám na to, že ještě pořád existují okamžiky, které mi svou jedinečností a krásou vženou slzy do očí.
Slyšela jsem, že jsem rozmazlené děcko, které neví co by. Když nad tím přemýšlím, asi se tak někdy chovám. Nedokážu ocenit tu příležitost, jež se mi každý den dostává. Za chvíli začne nový den, který bude novou příležitostí vnímat svět okolo sebe. Chtěla bych vidět věci, které lidem unikají a po kterých pak teskní. Chtěla bych vědět, že jsem viděla všechno, co jsem mohla. Chtěla bych vědět, že jsem prožila všechno krásné, co jsem prožít mohla... Chtěla bych prožít okamžiky, kdy vidíme krásu a smrt zároveň...
