Putování ...

Miluji evropská velkoměsta. A vlastně velkoměsta obecně. Minulý rok se mi kvůli velké časové zatíženosti nepodařilo cestovat, proto si to v tomto roce chystám pořádně vynahradit!

Už jsem pokořila Budapešť - sice v těch největších mrazech, ale i tak byla krásná. Pravda, obrovské tající a praskající ledy na Dunaji v červenci neuvidíte. Byla jsem jimi skoro paralyzovaná! Budapešť vřele doporučuji všem těm, kteří milují Prahu a chtějí vidět město, které se jí svou krásou přibližuje. Pokud tam budete, rozhodně si zajeďte k parlamentu, vylezte na Rybářskou baštu a nevynechejte ani Markétin ostrov a na něm Japonskou zahradu (nebuďte překvapení, když v jezírku uvidíte plavat vodní želvu). To je snad to nejhezčí, co můžete v Budapešti vidět.

Další město v pořadí je Berlín. Jsem na něj zvědavá, přestože to je město s poměrně novou architekturou, vybudovanou po šíleném bombardování. V létě plánuji s přáteli Benátky nebo Slovinsko a na přelomu roku zamířím za veeelkou exotikou - do Thajska. Tam sice nejedu primárně kvůli městům, ale i tak to bude určitě úchvatné.

Kam se chystáte vy?

Vlastní fotky budou, až se podaří dostat z foťáku, který se rozhodl nespolupracovat s počítačem.

I'm lovin' it?

Narazila jsem na zajímavou knížku. To, co je na ní zajímavé, není autorův styl nebo krása jeho jazyka. Je to fakt, že se týká každého z nás a týká se snad všech oblastí lidského života. Tak třeba já...

Každé ráno vstanu a přemýšlím, co všechno budu ten den muset stihnout. Samozřejmě v co nejkratším čase. Když jím sama, ráda si čtu nebo sleduju nějaký film. Když někam jdu, poslouchám hudbu. Často dám přednost fast foodům nebo něčemu jen tak do ruky, než abych si sedla a vychutnala si jídlo jako zážitek. Knížky v knihovně si předem nechám připravit, abych si je v knihovně už jen vyzvedla a nemusela čekat, než se číslo mojí objednávky objeví na elektronické tabuli. Jsem rychloturista, protože za jeden den většinou stihnu objet více pamětihodností. Mám ráda slevy, protože mám pocit, že pak dostanu více zboží za menší ceny.

A taky mám ráda pocit, že jsem jedinečná.

Ten ale dostává za posledních pár dní docela zabrat. Při četbě knihy Mcdonaldizace společnosti si totiž víc než kdy dřív uvědomuju, jak jdu s davem. A jak je celá naše společnost "mcdonaldizovaná". Mcdonaldizace je proces, při kterém principy rychloobslužných restaurací ovládají stále více sektorů společnosti - vzdělání, zaměstnání, cestování, volný čas, stravování, politiku i rodinu. Neodolatelnost celého modelu McDonalda způsobují čtyři základní vlastnosti: 

1. efektivnost, tzn. co možná nejrychlejší uspokojení našich potřeb;
2. kvantifikovatelnost a zkalkulovatelnost poskytovaných služeb, tzn. kvantita nahrazující kvalitu;
3. předvídatelnost, tzn. v Paříži, New Yorku i Praze dostanete v "mekáčí" k jídlu to samé;
4. náhrada humánní technologie za nehumánní, tzn. lidé pracující v těchto typech restaurací vykonávají pořád dokola jen jednu drobnou činnost.

Můžu vám říct, že čím více se blížím konci, tím menší radost ze sebe a z naší společnosti mám. Je to dost depres. A jsem zvědavá, jaké řešení (jestli vůbec nějaké) autor nabídne. Pokud vás to zajímá také, vřele doporučuji!

Za katedrou

Tak a je to tady. Posledních pár dní trávím notnou dávku svého času v jedné neobyčejné škole na Vinohradech. A v tom čase, který mi zbývá, vymýšlím program pro děti, které do této školy chodí. Zjišťuju, že mě fakulta nepřipravila téměř na nic z toho, co v praxi zažívám - a to jsem odučila teprve minumum z toho, co mě v březnu čeká. Nepřestávám žasnout nad tím, kolik informací se do nás snažili vměstnat, aniž by se zmínili o tom, jak těžké bude předat je dětem ve věku od 11 do 15 let. Není to vůbec tak jednoduché, jak jsem si představovala. Připravit program na 45 minut mi trvá v průměru 2 a půl hodiny. A rozhodně nemůžu říct, že by to pak klapalo přesně podle mých představ. Vždycky mě něco překvapí, rozhodí, rozesměje, rozčílí, znervózní nebo zaujme. Nikdy bych neřekla, že je to povolání takovým způsobem tvůrčí. 

Takže tohle je takový mini úvod k článkům, glosám nebo komentářům, které si u mě budete moct v březnu přečíst. Bude jich asi víc... :)

Učitel: "V demokracii může zvítězit většina, ale to neznamená, že budou všichni spokojení. Jak se pak říká těm, kteří nesouhlasí s daným řešením, ale přesto zůstávají součástí skupiny?"
Žačka: "Chudáci!" :)