The Woman He Loves

Zítra se vdává moje kamarádka. A je to o to víc zvláštní, že je první z okruhu mých stejně starých (mladých) a dlouholetých přítelkyň. Takže teď sedím, stříhám program, přemýšlím, v kolik vstát, a vzpomínám na ty chvíle, kdy se dávala dohromady se svým (od zítřka) manželem.

Z rozlučky v Krakowě

Jason Mraz: The Woman I Love

Hraní si na Kunderu

Čas od času se svobodně rozhodnu přečíst něco ze současné české literatury. "Svobodně" proto, že moje studium mě nutí číst většinou českou literaturu do 70. let 20. století. Přes léto se proto vždy snažím rozšířit si své kulturní obzory o díla, která si vybírám já sama.

Tyto prázdniny padl můj zrak na knihu Slabost pro každou jinou pláž od Davida Zábranského. Mou volbu ovlivnil fakt, že za ni autor získal cenu Magnesia Litera 2007 v kategorii Objev roku a že má poněkud odvážnější obal. Ten se už třetí měsíc snažím ukrývat před zraky spolucestujících v MHD, kteří se stejně rádi jako já dívají, co ostatní čtou. Ano, někdy se mi opravdu stane, že knihu čtu tři měsíce...

Pro Pláž jsem se nadchla hned po třetí stránce, protože jsem měla silný pocit, že mi připomíná něco, co mám ráda. Bohužel mé nadšení bylo předčasné. Po deseti stranách už jsem měla jasno. Kvůli leitmotivům jako je smích, komunismus, nahota, bytí apod., se kniha až "nesnesitelně" podobá Kunderovi. Navíc pokud Zábranský do kapitol promítá životy Mahlera a Wittgensteina, musím se pousmát, protože se poněkud okatě a na svůj věk infantilně opičí po Kunderově Nesmrtelnosti (Goethe a Hemingway). A dialog v kavárně, v důsledku něhož nevíme, kdo vlastně příběhy vypráví, kdo je skutečný, s kým se ztotožňuje autor a kdo v příběhu působí jen jako příklad lidského bytí? Trochu mi unikají motivy rozhodnutí komise, která ceny Magnesia Litera uděluje... Další důvod mého nekonečného čtení necelých 400 stran vidím v tom, že Zábranský se snaží filosofovat víc, než je zdrávo. Obyčejný čtenář se v jeho myšlenkách snadno ztratí. Často jsem si při čtení kladla otázky, co mi danou kapitolou chtěl autor vlastně říct. Přišlo mi, že jeho pohled na dnešní svět a společnost je snad až přehnaně pesimistický a jeho postavy neskutečně zoufalé, i když vlastně nemají proč být (že by běžné pocity postmoderního člověka??).

Pokud byste se mě zeptali, zda se mi kniha líbila a zda stojí za přečtení, asi by následovalo rozpačité ticho a pak bych musela upřímně přiznat, že nevím... A pokud si chcete přečíst v mnoha směrech pravdivou recenzi, najdete ji zde.

Láska v žaludku

Rozhodla jsem se udělat něco s mou image "nechtějte-po-mně-nic-vařit-nebo-péct". Sama se tomu divím, ale začíná to přinášet výsledky. Dneska mi moje soulmate řekla do telefonu, že by si někdy ještě dala borůvkové knedlíky, které jsem jí na začátku léta naservírovala. Byla to jedna z věcí, které mě za poslední dobu nejvíc potěšily! Mou chuť vařit zvyšuje možnost vařit pro někoho, kdo to ocení a komu chutná, a také fakt, že je to finančně výhodnější, než chodit každý den na menu do restaurací v okolí mojí práce. Seznam jídel, která zvládnu, se pomalu rozšiřuje a moje radost z mého osobního a nyní už pokořeného Mount Everestu se stále zvyšuje! Nejtěžší je přece začít, ne? :)

A protože miluju nakupování, začala jsem obrážet obchody i s kuchyňským vybavením a přemýšlet, co že si to vlastně ještě potřebuju pořídit. Světe div se: je toho čím dál víc! Začala jsem tím, že jsem si vybrala čajový servis. Postupuju krůček po krůčku, respektivě hrníček po hrníčku, takže dnes jsem pyšně přinesla první z celé sady a právě teď z něj usrkávám černý čaj. Není krásný?

 Koupit si ho můžete v obchodech Oxalis.

No a pokud chcete načerpat insipraci, co vařit, a přitom se pokochat krásnými obrázky a ještě hezčím servírováním, doporučuji knihu, kterou jsem se rozhodla věnovat taťkovi k narozeninám (má slabost pro Ditu P.).

Nakupujte v knihkupectví Neoluxor.