Sobotní snídaně na Štěpánské

Noc u Mali. První společná jinde než v Kopru nebo v mém bytě. Obdivuju její posun za posledních pár let. Ze stydlivky a holky, která se bojí jít k sousedům požádat o půjčení vajíčka, se stala mladá žena, schopná strávit rok v cizí zemi u cizích lidí, překonat překážky, před kterými já bych už dávno ustoupila, a bydlet s třemi dalšími lidmi, které našla přes internet. Teď už ji neskolí ani to, že majitel bytu vypověděl smlouvu a oni se museli v průběhu dvou týdnů přestěhovat na úplně jiné místo. 

Je to dost retro byt. Ten ze starých částí Prahy. Chodíte kolem bloků domů a přemýšlíte, co je v jejich dvorech. A pak jednoho říjnového rána stojíte v kuchyni a díváte se přímo do toho dvora. S hrůzou a zároveň radostí jsem si uvědomila, že zatímco Mali se stěhovala v průběhu 3 let asi 4x, já jsem za 5 let pořád v jednom a tom samém bytě a nejspíš tu ještě nějakou dobu zůstanu. Nikdy jsem neměla žádného spolubydlícího, nikdy nechodila na prohlídky bytů. Když jsem se dívala na těch pět kartáčků v koupelně, úplně jiné druhy jídel v ledničce a když jsem poslouchala vtipné a zajímavé příběhy o Terezce a Honzíkovi (spolubydlící), bylo mi to trochu líto. Pak jsem si ale uvědomila, že i můj byt má mnoho svých výhod a že jsem z potřeby bydlet takto s někým cizím asi už vyrostla.

Nicméně Amál, máš můj velký obdiv!

Dostala jsem obrovskou chuť dát si nanuk. Už jsem byla okoupaná, v pyžamu, vlasy sepnuté. Mezitím, co se Mali sprchovala, jsem skočila dolů k Vietnamcovi. Když jsem se vrátila a Amál vylezla, přejela mě pohledem od vrchu dolů.

Mali: To jsi tam šla takhle???

Já: Jo. Proč?

Mali: To ti to museli dát i zadarmo, ne?

Představujeme severní Moravu Pražákům

Po pěti letech konečně spolu na Moravě. 

Kopřivnice, Štramberk, Hukvaldy, Příbor, Pustevny.

TATRA, Štramberské uši a Šipka, Leoš Janáček, Sigmund Freud, Radegast s Cyrilem a Metodějem.

Dost spánku, hordy jídla, mnoho najetých a ujitých kilometrů.
Stavění kamenných věží pro štěstí, zdraví a podle počtu přání.
Po setmění a Společnost mrtvých básníků.
Slunce, vítr, podzim, přátelství.

Šárka a Maru.

Missing for last 7 months

Snow Patrol: Chasing Cars

2

Hana Hegerová: Čerešně

Moje milovaná babičko,

už to budou dva roky. Venku je stejně chladno jako tehdy, jen v srdci trochu tepleji - to tím, jak běží čas. Je toho tolik, co se od té doby změnilo a co bych ti chtěla říct... Říct to těm tvým naslouchajícím zeleným očím, které jsem zdědila.

Prvním lidmi zvoleným prezidentem se stal člověk, kterého sis nikdy nevážila a kterého jsi neměla ráda. V našem státě se krade čím dál víc a čím dál více lidem to prochází. A to, co potkalo tvoje vlastní děti v oblasti vztahů, by tě už vůbec nepotěšilo.

Na druhou stranu jsou tu věci, které tvoje vnoučata chtějí prožívat s tebou a které už se nikdy nedozvíš. Že se zdárně blížím ke konci studia a že mi nabídli práci, která mě baví, je pro mě důležitá a že ta cesta k ní nebyla zbytečná. Že se Amálka nakonec dostala na svoji vysněnou psychologii a že jedině ty jsi jí vždycky bezmezně věřila. Že Štěpán odmaturoval (vůbec ne s tak špatnými známkami, jak jsme všichni čekali) a našel si moc fajn slečnu. Že kolem sebe máme lidi, které milujeme a kteří milují nás. Stejně jako jsi nás milovala ty.

Díky tomu všemu, co se stalo, jsem si uvědomila, jak jsou vztahy důležité a jak je třeba jim věnovat energii a hlavně čas. Ukázat člověku, že je pro nás důležitý tím, že s ním budeme. Třeba jen sedět a dýchat.

Chybí mi tvoje láska k vážné hudbě, zručnost i bramborové placky s jablky.

Chybí mi cítit vůni tvého bytu.

Chybí mi Úvaly a ztracené dětství.

Chybíš mi prostě ty.

My little chatty sister

Mali: "Podle mého oblíbence, nějakého Epiktéta, je celý život trest. Takže já už vím, že nikdy nebudu šťastná a jsem s tím smířená. Ale chápu, že ty jako hédonista se s tím strašně špatně smiřuješ."

Já: "Hej, Amál, ty bys na tu výšku neměla vůbec chodit."

Mali: "Já třeba vím, že když jsem šťastná, tak je to jenom úplně na chvíli. A přitom se mi jako ani nic pořádného neděje."

No nemají to ti melancholici složité?!