Písňové texty stejně jako básně dokáží zintenviznit moje pocity. Podtrhnout a zvýraznit to, co v daný okamžik prožívám. Když se skrz brýle dívám do oslepujících slunečních paprsků a myslím na to, že právě teď jsem to nejvíc já. Když si od hlavy až ke konečkům prstů uvědomuju, že tohle je můj život a že zrovna teď žiju to, co další den už nebudu. Když zavřu oči a naslouchám rytmu svého srdce. Když si položím hlavu na jeho hruď a poslouchám tlukot toho jeho. Myslím na housle a na to, co se v té písni zpívá. Na to, že tohle jsme my ... jakkoli nešťastní či šťastní. Slzy a smích a chvíle absolutního a čistého štěstí.
Aneta Langerová: Den
Jako by někdo umíral
ale není kdo by to byl
nad žaludkem ten pecivál
válí se jako by se smál
jako by vůbec netušil
Že zítra bude novej den
a co je teď je jen sen
co se dlouho nezdrží
ptáci zpívaj asi jsou
s netrvanlivou adresou
na nepotřebným nádraží
Zítra ty krásný vypustí
na ulice i náměstí
štěstí se někam nakloní
že někam spadne s tím počítej
tak se dobře podívej
a pak si naber do dlaní
Žádné komentáře:
Okomentovat