Jak jsem dostala ty nejúžasnější boty na světě, ale nikdy si je nevezmu ven

Asi každá žena má nějaký svůj marnivý sen. Něco, co úplně nepotřebujeme, ale kdybychom to měly, bylo by to prostě úžasné. Ať už jde o větší prsa, briliantový prsten, jinou barvu očí nebo svatební šaty od Very Wang. Nic z toho vlastně není dnes nemožné, záleží na tom, jak objemnou máte peněženku (případně tučné konto na účtě) nebo morální zásady v otázce svého vlastního těla.

Mým snem je už řadu let mít boty od Jimmyho Choo. Poprvé jsem se do téhle značky zamilovala ve filmu Sex ve městě a byla to láska na první pohled; po druhé, když tento obchod obsadil Pařížskou. Pro ty z vás, kdo vůbec netušíte, o co vlastně jde... Jimmy Choo je v současné chvíli jeden z nejdražších návrhářů obuvi pro ženy i muže na celém světě. Cena bot se pohybuje 450-1000 euro, což je částka, při které se mi jen protočí panenky. Nicméně vždy, když před tím obchodem stojím a zasněně koukám do výlohy, představuju si situaci, kdy do toho obchodu nakráčím, zkouším jednu botu za druhou, budím dojem, že do toho obchodu naprosto zapadám (a ne že tam působím nepatřičně a neumím se tam chovat) a nakonec si v luxusní tašce odnesu ty nejluxusnější lodičky na jehlovém podpatku.

No a protože se prostě někdy dějí naprosto neuvěřitelné věci, sedím takhle jednou na obchodní večeři, ochutnávám mušle, krevety a šneky (což je samozřejmě pro mě jako pro maximálně-kuře-a-ryby žravce ta největší oběť) a mám náladu pod psa, najednou slyším svého šéfa mluvit o tom, jak v nějakém obchoďáku v Dubaji mají celé křídlo jen na boty. Chytá se toho šéfová mého šéfa a najednou už spolu mluvíme o tom, jak to tam musí vypadat jako v ráji, a já jí říkám, že bych se stejně zabydlela jen u Jimmyho Choo. Světe div se, najednou se na mě usměje štěstí a generální ředitelka v jednom a padá z ní: "Mám doma boty od něj s 12 cm podpatkem. A pokud v nich zvládneš chodit, jsou tvoje." Já jen nevěřícne zírám a další den ráno v kanceláři už je opatrně obouvám na nohy na zkoušku s pocitem, že mám na sobě něco nějdražšího, co kdy asi budu mít.

Moje doufání v to, že letitý trénink v lodičkách mě zachrání a já ustojím 12 cm vysoký podpatek, se ale rychle proměnilo v naivní představu. Když jsem to pak smutně oznamovala, dostala jsem další překvapivou odpověď: "Ty boty si nechej, mě rozhodně tak šťastnou jako tebe neudělají. A až si jednou koupíš svoje, ve kterých budeš moct chodit, najdeš někoho, komu udělají stejnou radost, jako tobě dneska, a dáš mu je."

A tak mám doma boty za 20 litrů, občas si je obuju a dívám se na ně a můj sen mít Jimmy Choo lodičky je zase o nějaký kousíček blíž. Protože vím, jak na noze vypadají. Protože dělají krásnou nohu. A protože když chlapi můžou mít kolo za 60 tisíc, proč my bychom nemohly mít lodičky za 20!