Já vím, že o něčem takovém se teď asi úplně nehodí psát. Je začátek léta, všichni plánujeme dovolenou a chceme prostě myslet jen na samé pěkné věci. A tak pokud jste někdy měli vlastní kuchyni, hospodařili v ní a z vlastních zdrojů kupovali všechno jídlo, které se v ní nachází, pak víte, že moli rozhodně nejsou něco, o čem chcete byť jen přemýšlet, natož je doma skutečně mít. V jejich případě se totiž naprosto hodí přísloví "host do domu, hůl do ruky". Že je ale holí nevyženu, to jsem zjistila velmi záhy.
Přítomnost těchle příšer v mém domově se započala nejspíš ve chvíli, kdy mě moje šéfová obdarovala datlemi z Dubaje. Bohužel jsem si až příliš pozdě všimla, že datle nejsou jediným obsahem balení. Takhle započal můj lítý (a zdálo se že i nekončící) boj. Za tu dobu jsem se o molech dozvěděla následující:
- Je blbost, že moli nejdou po sladkém - já je měla jak v těch datlích, ořeších, tak i v čokoládě.
- Přítomnost kočky u vás doma nic nezachrání. Moli lítají většinou tak vysoko, že je ani tihle milovníci výšek nedoženou. (Navíc můj kocour se jich tak nějak podivně bojí a oproti jinému hmyzu po nich ani nikdy nevystartuje.)
- Když hledáte jejich zdroj, podívejte se i na místa, kdeby vás hledat jejich larvy opravdu nikdy nenapadlo. Já je našla třeba v plastovém obalu s návodem na mixér, přestože v něm nebylo žádné jídlo.
- Když už jste opravdu zoufalí, vyhoďtě prostě všechno, co máte doma ve spíži.
- Nezapomeňte přitom vycídit všechny zalezlé kouty vaší kuchyně. Stačí jedna zapomenutá sušenka a jste v háji.
- Myslete přitom na to, že vás moli alespoň donutili uklidit.
Já jsem "hnízdo" molů našla dneska v kočičích jazýččích, které letěly rovnou do popelnice. Snad se mezitím nestihli rozmnožit do dalších pěti míst a nezkazí mi moje léto. Protože právě teď jsem se rozhodla si ho fakt užít.
