Změnila jsem práci. Jo, zase.
I když to vlastně není zase. Je to zcela legitimní, v mém věku, v mém oboru, s mými plány do budoucna. HR člověk by řekl, že to byl zcela přirozený kariérní posun. O tom ale dneska psát nechci.
Chci psát o tom, co jsem se naučila za posledního necelého půl roku (neuvěřitelné, jak ten čas letí) v téhle práci.
Jen pro vysvětlení - polovinu svého měsíce a pracovní doby trávím na cestách. Pro člověka, který se kdysi klepal z používání angličtiny je už tohle samo o sobě neskutečný. Moje angličtinářka by na mě byla hrdá, myslím. Ale o tom taky nechci psát.
Takže, co jsem se naučila...
Naučila jsem se, že všichni milují mořské plody a další potvory tohohle druhu. Je proto dobré předem zkontrolovat jídelníček restaurace, do které jdete, a alespoň se předem připravit na nejhorší - tedy na to, že se nenajíte.
Taky jsem se naučila, že se vyplatí kupovat si kvalitní boty, obzvlášť když to jsou lodičky. Na krásně se vám totiž může stát, že v nich poběžíte final run přes celé letiště, abyste nezmeškali let.
V návaznosti na to jsem se taky naučila, že někdy vám prostě to letadlo uletí. A že nevadí, když se vzteky rozbrečíte. Že je akorát fajn mít v tu chvíli nabitý telefon, abyste mohli zavolat někomu, kdo vás uklidní.
Naučila jsem se, že je lepší nepít před letem kávu. Nemyslím, že by byl můj žaludek nějak zvlášť citlivý, jestliže ale lítáte na krátké vzdálenosti a odlet a přistání nedělí více než hodina, není to prostě a jednoduše dobrý nápad.
Taky jsem zjistila, že pokud sedí u stolu víc než jeden Američan, není dobré nahlas vyslovovat větu: "This is so American." Nemusí se to úplně potkat s pochopením.
Taky jsem si ověřila, že poslíčci pořád čekají na spropitné. A ne, nemůžete jim dát stejně jako Kevin McCallister žvýkačku - obzvlášť ne tu vyžvýkanou.
Asi tak pro dnešek. Nepochybuju, že se ten seznam rozšíří.
Zatím dobrou.
Žádné komentáře:
Okomentovat