středa 25. února 2009

Můj obdiv ke Skácelovi

Hlomozna větru před kůň zapřažená
Výslechy prvních mrazů dlouho do noci
Trubači prázdnot dují jako stěna
V bezlistí ptáci Není pomoci

Trubači prázdnot nadouvají líce
Do polí zídku břečťan přelézá
Kamenné deště ujídají z hrobů
Před koně zapřažená hlomozna

Hle hřbitov v prosinci a vítr odjinud
Ohýbá k zemi cizokrajnou thúji
Nepřijde nikdo Pane smiluj se
Trubači prázdnot pilně vytrubují

3 komentáře:

máří řekl(a)...

Někdy mám pocit, že nikdo neprodělal větší změnu než ty. Neměla by tahle báseň být spíš na mém blogu? :)

Libor a Petra řekl(a)...

Aspoň jde vidět, jaký máš na Maru vliv:) Teda, spíš by tam měl být podle mě smutný smailík, když byla pozitivní, tak se mi to líbilo více...:(

Maru řekl(a)...

Ale nee, já jsem pořád sangvinik, jen jsem objevila i krásu melancholie.;-) Neboj, Peťo, příště s tebou budu smíchy plakat.