Mé dnešní (nezodpovězené) otázky

Jednou z nejdůležitějších otázek, které si podle mne církve v dnešní době kladou, je otázka po tom, jak získat co nejvíce "oveček do svých ovčinců". Přiznejme se: být křesťanem není v dnešní době a zvlášť v naší zemi zrovna něčím vysoce módním a atraktivním. Ale mimo různé argumenty (jako např. již známý a tradiční: "Kdyby Bůh neexistoval, nebylo by žádné utrpení!" nebo "Mám se dobře, jsem poměrně milý, spolehlivý a většinu lidí mám rád, tak na co bych potřeboval Boha?"), proč lidé nevstupují do církví, mě dnes napadl ještě jeden. Nikdy jsem nad tímto tématem nepřemýšlela tak jako dnes. A co mě k tomu dovedlo?

Po čase jsem se rozhodla pokračovat v knize současného teologického (a filosofického) buditele Tomáše Halíka Dotkni se ran. Nemám ji dosud přečtenou celou, ale i tak si troufám říci, že kniha je hluboce teologická, ani ne tak z pohledu rozebírání jednotlivých textů Bible, ale spíš z pohledu praktického prožívání a cítění. Samozřejmě tak jako ve všech knihách tohoto druhu musíte počítat s tím, že pokud nemáte alespoň základní znalosti z oblasti křesťanství, mine se kniha účinkem, a to i přesto, že se T. Halík snaží vše podat s maximální srozumitelností.

Po celou dobu, co jsem listovala stránkami knihy, jsem přemýšlela nad člověkem, který knihu četl, a ačkoli není věřící, stala se jednou z nejho nejoblíbenějších. Neustále mi v hlavě zněla otázka: "Jak může takováto kniha oslovit někoho nevěřícího, kdo nemá žádné hlubší znalosti Bible? Jak může oslovit někoho, kdo vlastně v Boha ani nevěří? A jak může do takové míry oslovit někoho, kdo s Bohem neprožil žádnou zkušenost?"

Asi před dvěma lety jsem se setkala s mladou ženou, studentkou, která mě velice zaujala nejen svým přístupem k lidem, ale také svými zájmy a názory na ne zrovna všední věci. Za nějakou dobu jsem se dozvěděla, že se velice intenzivně zajímá o náboženství i různé církve. Tento její zájem se projevil také v tom, že si vybrala (z pohledu nevěřícího člověka) velice těžké téma své bakalářské práce: rozdíly mezi Biblí a apokryfy. Přestože přečetla celou Bibli (myslím, že v tomto má náskok před většinou křesťanů), všechny apokryfy a další množství knih na toto téma, dostala nejhorší hodnocení, které mohla získat.

A tak pořád dokola přemýšlím nad tím, zda má vůbec člověk, který nevyrůstal od dětství v prostředí věřících lidí, šanci dohnat ta léta, která "zameškal"? Je možné, že jej množství informací, které zatím nezná, odradí od hledání křesťanského Boha? A co mohou církve udělat proto, aby v lidech vyvolaly touhu po vědění a rozumění "nadpozemskému"? Souvisí tato nechuť poznávat s celkovým úbytkem touhy se vzdělávat, anebo je to fenoménem dnešní společnosti, která raději uteče, než by bojovala?

A kdo mi na tyto otázky dá uspokojivou odpověď???