Můj život zvláště v posledních měsících nabral nečekaný spád. Prázdniny trávím v klimatizované místnosti jedné velké budovy na Karlíně a zjišťuju, že není nad to, když děláte něco, co vás baví, co vám jde a za co vás lidi ocení. Víc času než kdy předtím věnuju svým sourozencům, s nimiž mě začalo vázat tajné pouto, které můžou pochopit jen děti stejných rodičů. Jsem v očekávání svého nového rozvrhu a jen se modlím, aby se mi podařilo vměstnat všechny předměty nejlépe do tří dnů. Probírám se seznamem knih, které musím v průběhu příštího roku přečíst a začínám být pomalu, ale jistě hysterická (kde jsou ty časy, kdy kniha měla 100 stran!). Připravuju se na svůj první velký výlet do Francie a těším se na prohlídky všech nejkrásnějších památek Paříže, např. "sakre kúr". Večer usínám do minuty vyčerpáním, ale to je snad pochopitelné, když člověk vstává jeden den v pět, aby mohl vystát frontu na cizinecké policii, a další den o půl čtvrté, aby stihl zubařku, která mu následně rozvrtá dva zuby. Je to náročné, ale naštěstí jsou i chvíle, kdy ležím v posteli a dívám se tři hodiny v kuse na Jih proti severu, jím kopce zmrzliny a to všechno v té nejlepší společnosti, jakou si vůbec dovedu představit.
Žádné komentáře:
Okomentovat