El dia de la rosa

To, že miluju svoji práci, není žádným tajemstvím. Dneska jsem na vlastní kůži zjistila, co znamená to "multikulturní prostředí", které tato firma ve svých pracovních nabídkách zdůrazňuje... A asi i ono je tím, co na téhlepráci stále více oceňuji.

Přišla jsem dnes do práce někdy před osmou. Půl hodiny na to jsem byla svolána spolu s ostatními ženami do menšího hloučku. Byla jsem fakt zvědavá, do čeho se budu muset zapojit, zvlášť, když se před nás postavil Pedro - asi čtyřicetiletý Španěl. Všem nám rozdal obálky na vysvětlenou a začal vyprávět (samozřejmě anglicky, ale nechtějte po mně, abych to zopakovala):

"V jednom Lybijském městě se za dávných časů nacházel obrovský rybník, ze kterého čerpalo vodu celé město. Jednoho dne ale přiletěl do města drak, obrovská příšera, která se uhnízdila přímo u pramene, odkud lidé brali vodu. Aby ji mohli čerpat i nadále a drak jim přitom neublížil, přiváděli mu každý den dvě ovce. Za krátkou dobu ale už žádné ovce neměli, a tak obyvatelé vždy losem určili, čí dítě dají drakovi jako oběť. Až jednou padl los na královu dceru. Král řekl, že dá všechno zlato a všechno svoje bohatství občanům toho města, když jeho dceru uchrání. Oni ale odmítli, a tak byla princezna vystrojena jako nevěsta a poslána k drakovi. Náhodou však jel kolem Svatý Jiří - ten se drakovi postavil, přičemž se chránil znamením svatého kříže, draka probodl a princeznu zachránil. Z drakovy krve pak vyrostla krásná rudá růže."

V návaznosti na tuto legendu slaví Španělé (ale i jiné národy) tzv. El dia de la rosa (The Day of the Rose). Všude po ulicích jsou v ten den (23.4.) rozestavěny stánky s růžemi. Každý muž by měl v ten den koupit alespoň jedné ženě růži. Tím to ale nekončí. 23.duben je ve Španělsku také dnem knih - El dia del llibre. V roce 1616 v ten den umřeli jedni z nejslavnějších světových spisovatelů: Miguel Cervantes a William Shakespeare. Vedle stánku s růžemi najdete tedy ve španělských ulicích také stánky s knihami, které by zase od žen měli dostávat muži. Výsledkem tohoto dne jsou pak čtyři milióny prodaných růží a 800 000 prodaných knih.

Nakonec jsem tedy dostala krásnou červenou růži i já. A ani jsem kvůli tomu nemusela do Španělska. :)

Kolik příležitostí má... každý z nás?

Dnes hosty mám,
mám hosty.
Dnes na návštěvu přišla ke mně růže.
Dej, Bože, ať jsem nehledaný, prostý
jak drahý šperk,
jak v bitce nahý nůž,
a v srdci čisto je jak ve skleničce.

Dnes večer přišla ke mně na návštěvu růže.

Za dveřmi uslyšel jsem její dech,
a vůně pramínkem,
co teče vzhůru,
stoupala tiše po schodech,
pak přišla sama,
nemusela klepat.
Noc byla bez měsíce,
slepá,
však pro mne bílá růže zářila.

Dnes večer přišla ke mně na návštěvu růže.

O čem jsme mluvili?
O čem mluvit může
růže a chlapík v černém svetru.
O tom, že Alláh z hrstě větru
koníčka stvořil,
a ona říkala
ty nad očima máš havrana
a ať ti neulétne,
ty smutný.

A já jsem odpovídal:
kam?
Haluze všechny uťali,
na zem by mohl slétnout,
a tam jsme zase spolu.

Dnes večer přišla ke mně na návštěvu růže.

Ve dvou jsme seděli,
a ona, orosená, čistou vodu pila,
má návštěvnice, skvělá růže bílá,
v skleničce srdce mého.

Mí dnešní spolucestující

Mám ráda cesty vlakem. Nejen proto, že toho vždycky hodně přečtu, ale taky proto, že sem tam potkám zajímavé lidi. Dneska si ke mně přisedla zajímavá trojice: jeden manželský pár (tak kolem 40) a jejich známá - ta mohla mít tak kolem 28. Nejdříve jsem byla otrávená: pokud se lidi v jednom kupé znají, pro mne to vždy znamená, že klidu na čtení moc mít nebudu. Po čase se ale můj názor změnil.

Za čtyři hodiny společné jízdy se toho o druhých lidech poměrně hodně dozvíte. Z "28" vypadlo, že dělá sociální pracovnici v dětském domově. Vyprávěla o tom, jaké problémy řeší, jaké jsou děti, které má na starosti. Už jen z toho, jak o nich mluvila, šlo poznat, že je má skutečně ráda. Mluvila o nich jako o "jejích děckách". No a podle toho, co říkala, to s nimi není zrovna extra jednoduché, přestože (podle jejích slov) tam mají ve srovnání s jinými domovy ještě "hotová zlatíčka". Nemohla jsem tomu dost dobře uvěřit, zvlášť poté, když vyprávěla, jak za ní v průběhu minulého roku přišly čtyři těhotné holky, kterým nebylo ještě ani 18.

A ti manželé? Dlouho vyprávěli o jakémsi "koníkovi" - pochopila jsem z toho, že jde o nějaký ozdravný pobyt pro děti u moře. Oni dva jezdí každý rok místo své vlastní dovolené na tyto pobyty, aby hlídali jejich nezletilé účastníky. Ani jejich příhody nebyly extra růžové: asi tak, jak můžou být růžoví sedmnáctiletí kluci, kteří si rádi zakouří a napijou se.

To, co mě zarazilo, byl fakt, že dneska vůbec ještě existují takoví lidé. Lidé, kteří mají opravdový zájem o druhé (děti), mají je rádi, záleží jim na nich a jsou schopni nejen o tom mluvit, ale taky něco udělat. Říkala jsem si, že dneska jsou lidé ochotnější dát peníze, než věnovat svůj vlastní čas a energii pro dobrou věc. Schválně: kolik znáte lidí, kteří by místo dovolené, kde si odpočinou od celoroční práce, jeli hlídat bandu puberťáků, u kterých nikdy nevíte, co vyvedou? Kolik sociálních pracovnic si dneska radši hřeje zadek za přepážkou, než aby skutečně ovlivňovaly životy dětí? Neříkám to proto, abych odsuzovala. Spíš jen mě samotnou překvapilo, že tihle lidé mají něco, na co já se nejspíš nikdy nezmůžu. Mám spoustu kamarádek, které řeknou, že by chtěly pracovat s lidmi a i já sama bych to řekla, kdyby se mě někdo zeptal. Ale dneska mi došlo, že je práce s lidmi a práce s lidmi. Asi to není o tom, kdo z nás je lepší. Jen je to o tom, kdo z nás má k čemu a jaký dar a jestli je ochotný jej využívat. Nicméně před lidmi, se kterými jsem dneska jela vlakem, jsem pocítila velký respekt a uznání (i když jsem je viděla poprvé a naposledy, i když byla jedna z těch dvou žen strašlivě nalíčená a i když mě celou dobu rušili ve čtení).

Doliva a nejen ona aneb Z mojí koupelny

Už nějakou chvíli jsem fakt nadšená. To jsem tak jednou dostala k Vánocům (mimo jiné) kosmetiku značky, která pro mě byla do té doby naprosto neznámá. No a dnes bych ji doporučila každému, kdo by se mě na ni zeptal...

Nejsem moc zvyklá se malovat, ale o to radši mám kvalitní pleťovou kosmetiku. Možná i proto překousnu, že je poněkud dražší než ta, na kterou narazíte v drogerkách. Dolivu koupíte v každé větší lékárně. Ještě jsem téhle značce nepropadla na 100%, takže tady je můj seznam produktů, které se o mě starají:

Pleťová voda

Čistící pleťové mléko

Krém na ruce