Dneska jsem vstala o 50 minut později, než jsem plánovala, čímž jsem trhla rekord tohoto týdne. Nepočítám fakt, že jsem vlastně vstávala hned 2x, protože jedna z mých spolubydlících (světě div se, už je jich jak malých myší) musela vstávat 2.50, aby stihla vlak do Brna. Ještě než jsem dorazila do práce, podařilo se mi v pekárně natrefit na kolegyni, která ze mě hned začala mámit informace ohledně svého svěřence (padesátiletého Fina). V průběhu celého dne mě vytáčely maily ohledně docházky, takže jsem po 4. z nich byla už tak zmatená, že jsem si nebyla jistá tím, že se na konci měsíce neocitnu v mínusových číslech. Měla jsem radost ze slečny, která mi při telefonickém pohovoru připadala nadmíru motivovaná a ještě ke všemu vzdělaná v oboru, na který se zrovna nehlásí 9 z 10 holek. Na oběd jsem si zašla do své oblíbené restaurace U černé plíce - mé jediné štěstí bylo, že už si mě pamatují, jinak bych nejspíš odešla o hlavu kratší. Když jsem totiž snědla polívku, uvědomila jsem si, že mám s sebou jen 60 Kč ve stravenkové formě, víc nic. Zrudla jsem a šla se zeptat, zda mi hlavní chod (výbornou svíčkovou na smetaně) můžou přinést za chvilku později, protože si musím skočit do bankomatu. Pán se začal smát a řekl, že to je v pohodě, ať dojím a přinesu to později. Hnala jsem se k automatu a celá rudá musela do Plíce zavítat ještě jednou. Cestou z práce jsem se zastavila v Palladiu a udělala si radost kozačkami, z čehož logicky vyplývá, že po zbytek října budu jíst jen zrní... Cestou mezi Palladiem a knihovnou jsem stihla utratit další prachy, když jsem se rozhodla vyjádřit své díky mé největší "bestfrendce" a koupit jí nějakou maličkost v tzv. Black Mambě. Do knihovny jsem se vřítila s poněkud hlasitější prosbou, takže jsem rozvířila doposud poklidné hladiny ticha, ale nakonec si stejně odnesla vytouženou knihu Jako román. A snad už poslední perlička tohoto dne: v tramvaji vysvětlovala nějaká přidrzlá holka jiné, že se přece nikdo nepo.... z toho, že Karlovka je starší. Nemusí to přece znamenat, že je tím pádem lepší. Další vyčerpávající den.
Mika: Happy Ending
4 komentáře:
Musím říct, že to byl skoro náročnější den, než byl ten můj. Akorát já jsem si nestihla koupit nic pěkného - zaměřila jsem se jen na kafe a red bull :)
1) ach, Maru, to musel být vyčerpávající den! takový já nerada, ale na druhou stranu... nevznikaly by tyhle skvělý články:)
2) nesnáším nemít prachy a uvědomit si to pozdě! Honza mě jednou vyzvedával v Albertu u pokladny, nakoupila jsem nějak moc a nechtěli mi to stornovat:-D Divím se, že za těch 6 týdnů, co jezdím každý ráno do práce autobusem, se mi ještě nestalo, že bych přišla na zastávku bez peněz. To by mi totiž bylo strašně podobný. Asi se měním...? :)
3) chci vidět ty kozačky!! :)
ps: love this song! :)
S tou Karlovkou....no v kombinaci s Prahou je nejlepšííí! A já se z toho klidně po.... :-P
Mářínko, kafe mě drží na nohou posledních pár měsíců. A neboj, tento víkend si určitě stihneš koupit něco pěkného.:)
Miri, já byla totálně rudá, když jsem se šla číšníkovi přiznat. Ale naštěstí byl v dobré náladě.:) V kozačkách už radostně chodím (troufám si říct že i slušivě) a Mika je nejvíc!:)
Amál, ta holka byla stopro z Brna z Masaryčky.:D
Okomentovat