I'm lovin' it?

Narazila jsem na zajímavou knížku. To, co je na ní zajímavé, není autorův styl nebo krása jeho jazyka. Je to fakt, že se týká každého z nás a týká se snad všech oblastí lidského života. Tak třeba já...

Každé ráno vstanu a přemýšlím, co všechno budu ten den muset stihnout. Samozřejmě v co nejkratším čase. Když jím sama, ráda si čtu nebo sleduju nějaký film. Když někam jdu, poslouchám hudbu. Často dám přednost fast foodům nebo něčemu jen tak do ruky, než abych si sedla a vychutnala si jídlo jako zážitek. Knížky v knihovně si předem nechám připravit, abych si je v knihovně už jen vyzvedla a nemusela čekat, než se číslo mojí objednávky objeví na elektronické tabuli. Jsem rychloturista, protože za jeden den většinou stihnu objet více pamětihodností. Mám ráda slevy, protože mám pocit, že pak dostanu více zboží za menší ceny.

A taky mám ráda pocit, že jsem jedinečná.

Ten ale dostává za posledních pár dní docela zabrat. Při četbě knihy Mcdonaldizace společnosti si totiž víc než kdy dřív uvědomuju, jak jdu s davem. A jak je celá naše společnost "mcdonaldizovaná". Mcdonaldizace je proces, při kterém principy rychloobslužných restaurací ovládají stále více sektorů společnosti - vzdělání, zaměstnání, cestování, volný čas, stravování, politiku i rodinu. Neodolatelnost celého modelu McDonalda způsobují čtyři základní vlastnosti: 

1. efektivnost, tzn. co možná nejrychlejší uspokojení našich potřeb;
2. kvantifikovatelnost a zkalkulovatelnost poskytovaných služeb, tzn. kvantita nahrazující kvalitu;
3. předvídatelnost, tzn. v Paříži, New Yorku i Praze dostanete v "mekáčí" k jídlu to samé;
4. náhrada humánní technologie za nehumánní, tzn. lidé pracující v těchto typech restaurací vykonávají pořád dokola jen jednu drobnou činnost.

Můžu vám říct, že čím více se blížím konci, tím menší radost ze sebe a z naší společnosti mám. Je to dost depres. A jsem zvědavá, jaké řešení (jestli vůbec nějaké) autor nabídne. Pokud vás to zajímá také, vřele doporučuji!