Anna

Alexej Alexandrovič nebyl žárlivý. Žárlivost podle jeho názoru ženu uráží, a k ženě je třeba mít důvěru. Proč je třeba mít důvěru, to jest naprostou jistotu, že jeho mladá žena ho bude vždy milovat, tu otázku si nekladl. Ale nepociťoval nedůvěru, proto choval důvěru a říkal si, že ji musí mít. Avšak nyní, třebaže jeho názor, že žárlivost je cit potupný a že je třeba mít důvěru, třebaže tento jeho názor zviklán nebyl, cítil Alexej Alexandrovič, že se octl tváří v tvář něčemu nelogickému a nesmyslnému, a nevěděl, co má dělat. Alexej Alexandrovič se octl tváří v tvář životu, možnosti, že jeho žena miluje jiného, a právě tomu připadalo nesmyslné a nepochopitelné, poněvadž to byl život sám. Alexej Alexandrovič strávil celý svůj život v práci ve sférách úředních, kde mohl vidět jen chabý odraz života. A pokaždé, když narážel na život skutečný, vyhýbal se mu. Nyní měl pocit, jaký by asi měl člověk, který klidně přešel most přes propast a najednou uviděl, že most je zbořen a že je tam propast. Tou propastí byl sám život, mostem onen život umělý, který Alexej Alexandrovič prožil. Poprvé před ním vyvstala otázka, že by si jeho žena mohla někoho zamilovat, a zhrozil se. (L. N. Tolstoj: Anna Karenina)

Jeden z mála filmů, který se skutečně drží své knižní přelohy. Zaujme vás zpracování kulis, kostýmů, chlad a racionalita Karenina, vášnivost a rozpolcenost Kareninové, lehkovážnost a citová labilita Vronského. Překvapivě skoro tak, jak to vše vnímáte i při čtení...