Aneta Langerová: Salome
Něžná i proradná,
krutá i bezradná.
Plamen i červánek,
ďábel i beránek.
Cukr i sůl.
U vůně hřebíčku, u rytmu střevíčků
císař dnes myslí byl, za tanec přislíbil
království půl .
Salome, noc už je na sklonku.
Salome, podobnas úponku.
Podobna kytaře pro svého vladaře,
Salome, tančíš.
Je to jako snaha chytit do dlaně první vločku přicházející zimy. Jako by to, že se roztopí v dlani, znamenalo, že zima nepřijde. Jako snaha pochopit sama sebe a najít se mezi protiklady. Něžná i proradná, krutá i bezradná. Jako by Kryl žil po mém boku a viděl do mojí hlavy. Dokázal zachytit nálady a rozmary těch femme fatal, které vstoupí do života, roztočí vše dosud důvěrně známé, změní to v chaos, návykový zdroj neutuchající touhy žít vášnivě a nekonečně, a pak musí odejít, protože jsou ničivé a protože se s nimi prostě žít nedá. Třeba potkal-znal-měl taky jednu takovou...
Jenže ony se nedokáží zbavit pocitu, že když se přiblíží obyčejnosti, jejich život upadne v zapomění (jako by se nesmířily s tím, že tomu stejně tak nakonec bude). A tak chodí pod pražskými podloubími, ztrácí se v parcích, jsou éterickými sny mnoha mužů, kteří si nakonec radši vybírají ženy z masa a kostí, s nákupními taškami a zástěrami ušmudlanými od rajské.
