Chybění dnes a smutek po zítřku
překonáme obtěžkáni vzpomínkami.
Radši jen nevědomky vědomě
pustit si do života
všechny ty
absurdně nezbytné marnosti.
Vzdálenost na měsíc a zpět
do Prahy vsunutá,
falešná a zároveň rostoucí.
Už neslyšíš
tlukot mého překypujícího srdce.
Už nevidím
pláč tvých vyprahlých očí.
Tak vzdáleně blízcí.
Tak blízce vzdálení.
Žádné komentáře:
Okomentovat