sobota 2. ledna 2016

Jak jsem včera bilancovala

K Silvestrům (stejně jako ke všem dnům, které ze své slavnostní povahy nutí bilancovat) nemám zrovna kladný vztah. Za vše mluví ten předloňský, kdy se toho v mém životě mnoho vyhrotilo a tak nějak spustilo a vedlo to k poměrně důležitým závěrům. Nemám ráda ten tlak společnosti, tu potřebu oslavovat něco, co končí a co nás všechny automaticky vede k přemýšlení nad tím, co všechno, co jsme nestihli, chceme zkusit dohnat.
 
A protože můj včerejší večer byl překvapivě klidný, měla jsem možnost uvažovat nahlas nad tím, co všechno se za poslední rok v mém životě změnilo, bez pocitu selhání, nedostatečnosti nebo studu. No a přitom jsem zjistila, že to byl vlastně rok poměrně bohatý na zážitky, nové zkušenosti i nové spřízněné duše.
  • Zvládla jsem stěhování a mám radost z toho, v jakém bytě bydlím, jak po těch několika měsících vypadá a že si jej vůbec můžu dovolit.
  • Našla jsem si novou práci, což samo o sobě pro mě znamenalo hodně (že mě vůbec někde chtějí).
  • Zjistila jsem, že umím pracovat ještě rychleji a dělat ještě více věcí než doteď.
  • Pořídila jsem si domů tygra, který mi svým předením pomohl překonat nejdeštivější (rozuměj nejplačtivější) aprílové dny.
  • Naučila jsem se šít, pravidelně chodit na jógu a mnohem víc jsem vařila.
  • Přišla jsem na to, že změna je převlečená příležitost a že každé zavřené dveře umožňují otevřít jedny nové.
  • Potkala jsem spoustu zajímavých lidí, kteří můj život okořenili a dali mu jiné barvy.
  • Lépe jsem poznala lidi, kteří už v mém životě byli. Zvláště jeden z nich pak byl největším překvapením letošního roku.
  • Podívala jsem se do Vídně, Berlína a do Slovinska. Prošla desítky kilometrů po Krkonoších a Jesenících.
  • Navštívila místa, kde vařili tak, že moje chuťové buňky křičely blahem.
  • Naučila jsem se spoustu věcí od mojí sestry i táty a znovu a znovu si uvědomovala hodnotu rodiny a jejího zázemí.
  • Téměř polovinu roku jsem mohla více či méně přerušovaně strávit s člověkem, který se objevil jako na zavolanou a přesto tak nečekaně, až mi nad tím zůstává rozum stát.
Můj rok 2015 byl plný zvratů, pláče a únavy. Byl ale taky plný smíchu, něhy a vděčnosti. Z toho vyvozuji, že můj již loňský rok byl naplněný. Kéž je i ten další...

Žádné komentáře: