Jaký jsem já fanoušek...?

Je brzo ráno a já už asi potřetí zaklapla budík. V mém pokoji je tma a vím, že ve chvíli, kdy vstanu zpod peřiny, oklepu se zimou. Všude je ticho, které ruší jen zvuk právě zapnutého topení. Nikam se mi nechce, ale vědomí povinností mě donutí dojít do koupelny. Jen několik kroků... Pod teplou sprchou přivřu oči, napůl ještě spím a napůl jsem už vzhůru. "Odpoledne přijdu domů a budu spát," říkám mamce, která se kolem mě proplouží jako stín. Musím se bezděky usmát; je taky hodně unavená. Ale už v okamžiku, kdy tato slova vyslovím, vím, že tomu tak nebude.

Jsem člověk milující život a vše, co s ním souvisí. Každá příležitost zažít něco nového je pro mě výzvou. Nebojím se stále objevovat nové věci, vždyť dnešní svět nabízí tolik možností! Jenže právě tyto možnosti mi čas od času připadají jako výkřik do tmy. Kolik lidí vám dnes řekne, že nemá čas? Nestíhají povinnosti, radosti, nestíhají svůj život. Ujíždí jim vlak a oni stojí na nástupišti, v ruce drží kufr a po tvářích jim tečou slzy. "Zase o den starší." Nenapadá vás to někdy? Necítíte někdy tíhnu ne jednoho kufru, ale snad miliónu? A co takhle nechat je všechny na nádraží, v úschovně, vzít si od nich lístek a sám nasednout do vlaku? Mít čas sám na sebe, na svůj život, na své myšlenky, své já...

Jsem fanouškem vlaků bez zavazadel a úschoven na lístky. Jsem fanouškem všech, kteří si v dnešním obtěžkaném a uhoněném světě najdou čas ponořit se do vlastních myšlenek a objevovat krásu, které je zde pořád ještě mnoho.
Patříte mezi tyto lidi?
Pokud ano, jsem vaším fanouškem...