Pár mých pocitů

PRÁVĚ TEĎ MÁM POCIT, ŽE...

Nikdy nedokážu napsat 40 stran.

Až budu disponovat penězmi a budu si chtít koupit nové baleríny a kabát, všechny hezké budou vyprodány.

Než dostuduju, vypadají mi všechny vlasy.

Je blbost tvrdit, že stačí spát 7 hodin denně.

Nikdy nepřijde vytoužené jaro a s ním možnost nosit sukně.


Tomáš Klus: Pocity

Curych

Pokaždé, když jsem dříve měla vyjet někam do ciziny, pokazilo se to: někdo onemocněl, pokazilo se auto, prostě na poslední chvíli se to muselo zrušit. Minulé léto se ale karta obrátila (konečně!), takže se s vámi hodlám podělit o pár zážitků, které se mi vybavily při koukání na fotky z Curychu.

Curych je největší město Švýcarska, leží mezi horami a rozprostírá se kolem nádherného Curyšského jezera. Nedokázala jsem pochopit, že voda v něm je tak dokonale čistá i přesto, že jezero i řeka, která z něj vytéká, leží v centru města (to by se naší Vltavě stát nemohlo). Přes jezero je zavedena také lodní MHD. Slouží zároveň i jako koupaliště. Curych jsme navštívili z kraje července, ale tamější děti ještě neměli prázdniny a svoje přestávky trávily u vody. To mi přišlo dost cool. Z tašek vybalily svačiny, ručníky a plavky a šly se koupat!

Zpět mezi živými

Mám za sebou dosti náročný týden, který jsem problouznila v horečkách. Teploměr za 30 Kč ukazoval pouhých 37,6°C, ale tomu číslu odmítám věřit, protože jindy ukazuje, že jsem totálně podchlazená. Přijela jsem na víkend domů, ale z mého pokoje se stala mamčina kancelář, takže jsem zabrala ten ségřin. Amál, neboj, všechny kapesníky po sobě uklidím. Pořád mi není nějak extra dobře (rýmu snáším snad ze všeho nejhůř), ale pomalu se ze mně zase stává člověk.

Těším se na celý dlouhý víkend, kdy budu dlouho spát - ne že bych toho za ten týden naspala málo, hodně číst (kritiky again) a vyrábět tyhle úžasné brože:


Ale asi nejvíc se těším na neděli až s Mářínkou v Praze zapadneme do sedaček a budem koukat na Norské dřevo! (Marťo, i kdyby to nevyšlo, aspoň si o tom nechám zdát.)

Show me secret sins...

Dostala se ke mně jedna řetězovka, ačkoliv jsem si myslela, že na tyhle věci se hraje, jen když vám je deset. Na druhou stranu tohle mi přišlo docela originální, a protože mě zajímá, co vymyslí ti, kterým ji přepošlu já, rozhodla jsem se tento proces podstoupit. Takže tady je několik informací, o kterých nemluvím každý den a které o mně možná ještě nevíte...

A štafetu předávám Mářínce a Amál. Holky, těším se, s čím příjdete.:)