500 days of Summer

O takových filmech jsem vám schopná říct, že jsem jimi nadšená i že mě naprosto vytáčí. Neskončil dobře, i když vlastně dobře skončil. Poslední tři minuty filmu způsobily, že jsem měla dobrou náladu pak celý další den. A vždycky, když si na ně vzpomenu, musím se usmát.

Tom mi přišel jako neuvěřitelný chudák, Summer jako mrcha. Jenže tenhle film není černobílý, s čímž se moje duše (mozek, srdce, cokoliv...) potýká vždy trochu neohrabaně. Nakonec jsem musela přiznat, že Summer chápu: chápu to, že i když ve vás hlodá přesvědčení, že někomu nemůžete nabídnout trvalý vztah a slib stálosti, jednoho dne se takový člověk přece jen objeví. A když to nešlo u někoho, kdo vás hluboce miloval, půjde to u někoho jiného, koho budete hluboce milovat i vy. Trochu složité, já vím.:)

Nicméně, film je skvělý. Bavil mě po celých svých 91 minut - má skvělý soundtrack, originální zpracování a hlavně: je pravdivý. Takže pokud nevíte, co dělat dnes večer, může být 500 dní se Summer tou pravou volbou.

PS: Oceňuji i vtipný a dvojznačný název v angličtině.:)

Jakákoli jiná, jen ne česká

Jsem postižená tím, co studuji. Považuji se za jistý druh knihomolky, ale jakmile dojde diskuze na díla světových autorů, opatrně zavírám pusu a modlím se, aby si nikdo nevšiml toho, že se nezapojuji. Proto jsem se rozhodla, že to změním. Dnešní dopoledne jsem strávila vyhledáváním různých seznamů, které přináší 100 nejlepších světových děl. Po několika hodinách se mi podařilo sestavit seznam, na který jsem patřičně hrdá. Obsahuje knížky, které se nejčastěji objevovaly ve všech seznamech - některé z nich jsem četla, ale chtěla bych si je přečíst znovu; avšak většina z nich mi zatím unikala. Mým (poněkud odvážným) cílem je přečíst těchto 100 titulů do svých 25 let. V průměru má však každá knížka 400 stran, tak to moc reálně nevidím...

Pro vaši inspiraci seznam publikuji.

1.         Alighieri, Dante: Božská komedie

2.         Austen, Jane: Pýcha a předsudek

3.         de Balzac, Honoré: Otec Goriot

4.         Beckett, Samuel: Čekání na Godota

5.         Boccaccio, Giovanni: Dekameron

6.         Bradbury, Ray: 451 stupňů Fahrenheita

7.         Brönteová, Emily: Na větrné hůrce

8.         Brönteová, Charlotte: Jana Eyrová

9.         Bulgakov, Michail: Mistr a Markétka

10.      Burgess, Anthony: Mechanický pomeranč

Raven: Kamení

Every single day

Dneska je to přesně deset dní, co jsem si vytáhla ty nejúžasnější otázky, něco o nich povykládala a opustila katedru ČJL s velmi, opravdu velmi dobrým pocitem. Od té doby se toho nějak moc nestalo, ale na rozdíl od předchozích tří týdnů zase normálně žiju. Stihla jsem uklidit svůj hrad (můj nynější domov), dokonce jsem svůj profil obohatila o další skill: vrtání do zdi. Kdybyste totiž jako já čekali od listopadu na někoho, kdo vám ji navrtá, myslím, že byste se do toho taky jednoho krásného letního dne pustili sami. Objednala jsem si krásnou šperkovnici, po které jsem toužila od té doby, co Míša ulovila tu svou - fakt by mě zajímalo kde. Přestože byla docela drahá, řekla jsem si, že si ji za ten výkon zasloužím. Několik dní jsem nedokázala nic číst - i reklamy na billboardech mi dělaly problém - nejspíš psychické vyčerpání. Pak jsem se ale rozhodla pro něco, co rozhodně není v kánonu a na co mám nejvíc chuť. Výsledkem toho je, že mi zbývá posledních pár stran znovu přečtené Muriel, konkrétně S elegancí ježka. Renée mi promine, ale Paloma je mi bližší. I když je asi miluju obě. Stres ze mě opadává nějak postupně, každopádně se ale těším na každý den z těch dvou měsíců relativního volna, které na mě čeká.

Přeji vám krásné léto a hodně odpočinku...

Rihanna: California King Bed

Blava

Tak jsme zase jednou někam s Mářínkou vyrazily. Kluky jsme nechaly hrát floorball a my se rozhodly prozkoumat hlavní město Slovenska. Vyrazily jsme v pět ráno, v osm vylezly z auta a (opravdu smutné) o půl jedenácté neměly co dělat. Prošly jsme areál hradu, podívaly se na jejich nejhezčí katedrálu a prozkoumaly historické centrum. Result? Byla jsem docela zklamaná a přišlo mi, že to ani nestálo za tak brzké vstávání.

O něco lepší byl Děvín. Tam mě naprosto okouzlil soutok Moravy a Dunaje - cítila jsem se skoro jako u moře, což bylo určitě způsobeno i tím obrovským teplem. Zašly jsme si na dobrou polévku, která vůbec nebyla tak drahá, jak někteří tvrdili. Zajímavý byl i pomník - na památku všem, kteří se od roku 1945 pokusili přeplavat řeku a dostat se tak na rakouské území, do svobodné země. Stovky z nich byli za tuto snahu popraveni nebo uvězněni. 

Ještěže jsem měla tak dobrou průvodkyni, která mě vytáhla ven po třech týdnech neustálého učení. Pokusila jsem se rozchodit strnulé nohy a zjistila, že Bratislavu mi stačí vidět znovu za dalších 10 let.:)

Jason Mraz: Butterfly