Tak a je to tady. Posledních pár dní trávím notnou dávku svého času v jedné neobyčejné škole na Vinohradech. A v tom čase, který mi zbývá, vymýšlím program pro děti, které do této školy chodí. Zjišťuju, že mě fakulta nepřipravila téměř na nic z toho, co v praxi zažívám - a to jsem odučila teprve minumum z toho, co mě v březnu čeká. Nepřestávám žasnout nad tím, kolik informací se do nás snažili vměstnat, aniž by se zmínili o tom, jak těžké bude předat je dětem ve věku od 11 do 15 let. Není to vůbec tak jednoduché, jak jsem si představovala. Připravit program na 45 minut mi trvá v průměru 2 a půl hodiny. A rozhodně nemůžu říct, že by to pak klapalo přesně podle mých představ. Vždycky mě něco překvapí, rozhodí, rozesměje, rozčílí, znervózní nebo zaujme. Nikdy bych neřekla, že je to povolání takovým způsobem tvůrčí.
Takže tohle je takový mini úvod k článkům, glosám nebo komentářům, které si u mě budete moct v březnu přečíst. Bude jich asi víc... :)
Učitel: "V demokracii může zvítězit většina, ale to neznamená, že budou všichni spokojení. Jak se pak říká těm, kteří nesouhlasí s daným řešením, ale přesto zůstávají součástí skupiny?"
Žačka: "Chudáci!" :)
Žačka: "Chudáci!" :)
4 komentáře:
Tak druhý stupeň je asi to nejhorší, co člověk může učit, puberta mlátí se všemi žáky. Nezávidím.
A ten citát mě pobavil:) Odkud to je?
Pixie, je to náročné na přípravu, ale je to víceleté gymnázium, kde je ve třídě v průměru 10 dětí, takže o to je to možná jistým způsobem lehčí.
A citát je ze života.:) Jde o část dialogu mezi učitelem a žačkou, kterého jsem byla svědkem. :))
Ze života. O to kouzelnější to je:)
Jinak přeji hodně úspěchů a ať jsou na tebe hodní.
Děkuju, chce to pevné nervy, ale když se hodina podaří, tak je to super pocit.:)
Okomentovat