Nedávno dočtená Šťastná kniha Báry Šťastné mě inspirovala k vytvoření mého malého seznamu toho, co mi dělá radost a vždycky se za to přitom tak trochu stydím. Tady to je:
- Fascinovaně koukat na Indiány. A to především na tramvajové zastávce na Andělu, kde předvádí své hudebně-taneční představení.
- Žvýkat dětské žvýkačky. Ano, přesně ty, které mají umělou ovocnou chuť, za chvíli jsou vyžvýkané a zanechávají na jazyku divnou pachuť.
- Zpívat nahlas v autě. Většinou to dělám, když jedu sama v autě, ale nikdy se nevyhnu tomu, aby mě viděl někdo, kdo zastavil vedle mě na červené a neskrývá své pobavení.
- Líbat se na veřejnosti. Mám ráda jakékoli fyzické projevy toho, že ke mně ten druhý patří. Nicméně se nikdy nedokážu ubránit pocitu, že především členové starší generace jsou znechucené tím, že se někdo takto chová mezi lidmi a nenechá si to na doma.
- Požádat v RegioJetu o časopis, jako je Joy, Prima dívka, Rytmus života nebo Chvilka pro tebe. Tak nějak vnitřně jsem přesvědčená o tom, že tyhle časopisy nemají valnou hodnotu, ovšem ve chvíli, kdy za ně neutrácím vlastní peníze, se ráda vzdělám v oblastech jako např. "jak být stále trendy", "50 neodolatelných letních účesů" nebo "čemu se vyhnout na prvním rande".
- Najít na zemi korunu. Nejhloupěji si připadám, když jdu ještě s někým a uvidím na zemi ležet korunu. V první chvíli mám radost, hned následně ale stres z toho, co si o mně ten druhý pomyslí, pokud ji zvednu (např. něco ve smyslu: "Ta se chová jako socka!"). Nicméně většinou neodolám a zvednu ji.
A jak to máte vy? (:
2 komentáře:
Nemůžu nereagovat, tohle mě fakt pobavilo. :) Můj seznam:
hlasitě se smát (babička mi vždycky říkala, že se kvůli tomu nevdám)
bláznivě tančit (na diskotéce, kde se všichni snaží vypadat a tančit strašně „cool“)
jíst brambůrky/kyselé rybičky/lékorky (a vůbec všechno, na co můj muž reaguje znechuceným pohledem a slovy: Fuj, jak to můžeš jíst?!)
číst romány pro dívky (podobný případ, jako tvoje Joy :) miluju klasiku a kvalitní literaturu, občas ale neodolám Lence Lanczové, která mě vždycky vrátí tak o deset let zpět, kdy to bylo moje hlavní krmivo)
poslouchat tzv. normalizační škvár (autorem sousloví není opět nikdo jiný než Adam a spadají pod něj takové hvězdy 70./80. let jako Michal David, duo Hložek-Kotvald apod.)
Pavli, tvůj seznam mě taky pobavil! :) Lenka Lanczová je povinné zlo, nad kterým opovrhuju stejně, jako nad nekvalitními časopisy, ale pak je dokážu hltat jako nic jiného. Je to prostě červená knihovna pro puberťačky. :D
Okomentovat