7 změn, které provází mé dny

Jedním z posledních oblíbených výroků mojí sestry je věta: "Každý se mění." Používá ji celkem často, a tak jsem byla nucena nad ní přemýšlet. Uvědomila jsem si, že každý z nás je někým ovlivňován. Myslím si, že nikdo nemůže říct, že by nevěděl o nikom, kdo na něj má vliv. Nikdo není neovlivnitelný, a pokud si to myslí, je ovlivnitelný o to víc. Každý z nás se vědomě rozhoduje pro ty, kdo jej ovlivní. Proto je tak důležité vybírat si pečlivě přátele. Takové, kteří vás milují, záleží jim na vás a přejí si vám pomoct, ne ublížit.

I já si uvědomuji, zvlášt v posledních měsících, jak moc se můj život změnil. Vliv mých přátel, rodiny i školy vnímám především v několika oblastech:

• snažím se vcítit do druhých lidí Empatie je něco, co mi vždy chybělo. Teď si ale víc než kdykoli předtím uvědomuju, jak je důležitá. Pokud chci mít hluboké a skutečné vztahy, které jsou funkční a krásné, pak nemůžu jednat bezohledně a bez domýšlení důsledků svých slov a činů.
• přestávám se na svět dívat černobíle Vím, že život není jednoduchý jako lusknutí prsty (mimochodem - luskat prsty neumím). Dříve jsem často lidi odsoudila, protože jsem nedokázala pochopit jejich situaci. Teď po několika zkušenost chápu, že nikdo z nás nedokáže skutečně pochopit ty, kteří jsou v nesnadných situacích a musí se rozhodnout pro to či ono.
  
• ztrácím svůj naivní pohled na svět Ano, tento fakt mě může uchránit od mnohých problémů a zklamání, na druhou stranu mě učí už od začátku nedůvěřovat lidem, být realističtější a ztrácet můj věčný optimismus. Najednou mi přijde těžší vidět na světě ta pozitiva, která jsem viděla dříve.
• prahnu po upřímnosti sama k sobě To znamená, že se snažím přemýšlet nad svými skutečnými motivy a vidět v nich opravdové důvody toho, co dělám. Nejhorší je, když člověk nedokáže být sám sebou, ani když je sám.
• mnohem víc si všímám a cením obyčejných neobyčejných věcí Můj denní program byl vždy absolutně zaplněný. Pořád mám spoustu povinností, ale už tolik nespěchám. Teda aspoň nemám ten dojem. Dokážu se podívat na koncert (jinak bych si jej jen při něčem poslechla), propovídat hodiny (v některých případech i dny), obdivovat Tichou Orlici cestou do Prahy i z Prahy (aniž bych si myslela, že jsem ten čas mohla využít lépe), pozorovat hnědé oči a obdivovat řasy, které jsou tolik jiné, než ty moje.
  
• zkouším své pocity a myšlenky dát do slov Vždy jsem toužila po tom mít spoustu času na čtení. Díky škole, kterou studuji, je to teď dokonce mou povinností, a tak si v tomto směru nemůžu stěžovat. Díla, ke kterým se dostávám, mi pomáhají zlepšovat slovní zásobu i vyjadřovací schopnosti. Jazyk je jedním z předních prostředků, kterými se můžeme k druhým přiblížit. Žasnu nad tím, jak někteří autoři dokáží popsat to, co bych já nikdy nedokázala, a jen velmi obtížně se jim snažím alespoň z části přiblížit.
• uvědomuji si, že vztahy jsou tím nejdůležitějším A tak se snažím věnovat jim co nejvíce času. Přemýšlet nad nimi a popř. je přehodnocovat. Dát lidem, se kterými mám jakýkoli pro mě důležitý vztah najevo, že mi na nich záleží a mám je ráda.