Zlatá Kofola

Co opravdu nesnáším, jsou stupidní reklamy. Většina diváků sledujících televizi při přestávce mezi filmem program automaticky přepíná, aby se nemuseli dívat na reklamy. V určitém období jsem dělala pravý opak: k televizi jsem přicházela pouze tehdy, když jsem slyšela, že začaly hrát reklamy. Ačkoli se nepovažuji v tomto směru za přehnaně kreativní, zajímalo mě, jak se s reklamou na rozličné výrobky vypořádali jejich tvůrci.

Nejčastějšími motivy, kterými se prodejci snaží nalákat zákazníky na své zboží, bývají děti nebo sex. To první mi nevadí - stejně se většina dětí ukáže jen v reklamách na jídlo nebo na plenky. To druhé mi už pomalu začíná lézt na nervy. Asi před týdnem jsem si všimla billboardu stojícího u výjezdu z Ostravy, jehož slogan nabízel práci dělníkům. Jasně, na tom samotném by nebylo nic divného. Naštval mě fakt, že tuto práci propagovala pro mě nepříliš zajímavá, ovšem pro muže nejspíš přitažlivá vnadná blondýna ve spodním prádle. Nepochopila jsem spojitost mezi ní a nabízenou prací... To tu práci nabízí ona? Ona je zaměstná??? Nejspíš ne, i když věřím, že by si to spousta mužů přála. Reklama (a billboard jakbysmet) má přece upozornit na nabídku jako takovou! Chápu, že jde o snahu zaujmout co největší počet lidí. Ale k tomu přece neslouží jen nahé ženské tělo!

Po všech těchto znechuceních (a že jich bylo!) jsem se znovu utvrdila v závěru, že nejlépe je na tom s reklamou Kofola. Jejich nápady mě vždycky dostanou, a proto jim odpustím i menší zabloudění do motivů ne zrovna míli vzdálených od těch sexuálních. Nehodnotím jako odborník, ale jako obyčejný člověk sledující svět okolo sebe.

Posuďte sami.