Mám moc ráda výraz, který angličtina používá pro naše slovo zamilovat se: "fall in love" čili pád do lásky. Pád je totiž rychlý, nepředvídaný a většinou si z něj odnášíte nějaké modřiny. V případě lásky to jsou pak modřiny na srdci. Jak rychle padáte do lásky vy?
Dnes jsem při svém brouzdání na internetu znovu po nějaké době narazila na typologii osobnosti a četla si charakteristiku typů, o kterých jsem přesvědčená, že převládají ve mně samotné. A pod vlivem posledních dní musím přemýšlet nad tím, jak rychle se nejen zamilovávám, ale obecně pouštím do nových věcí. Znepokojující není otázka, jak rychle se tím vším nechám nadchnout, ale spíše ta, jak dlouho u těch věcí vydržím.
Wikipedie hodnotí sangvinika jako emočně stabilního extroverta a cholerika jako extroverta naopak labilně emočního. Co si z toho má jeden odnést, když se v něm promítají oba tyto typy... Nejspíš to, že vždycky záleží na tom, do čeho (koho) se zamiluju.
Teprve čas prověří, jak silné moje nadšení je.
Teprve čas ukáže, jaký pád zažívám.
Dlouhý a zničující, překvapující a nečekaný, pád do Macochy nebo do peřin...
Pád, na jehož konci si sama ošetřuji zranění.
Nebo pád, kdy zvednu hlavu, a vidím tak dobře známou dlaň, která mi pomáhá vstát.
Tori Amos: A sorta fairytale
Žádné komentáře:
Okomentovat