Poprvé sama v kině.
Vždycky jsem se na to těšila, ale nebylo to ono.
Možná jsem si vybrala špatný film...
"Je strašné, jak člověk může být příšerně osamělý," říká Simon James, hlavní postava Dvojníka. Film o samotě, potřebě k někomu patřit, o smrti a o životě. Každý z nás chce být viditelný, alespoň pro někoho, někdy stačí jen jedna osoba. Každý z nás chce být výjimečný. Věřím v nahraditelnost na pracovních místech a v nahraditelnost ve funkcích. Věřím, že jako kamarádi umíme být nahraditelní. Ale jako přátelé? Jako partneři? Každý člověk by měl být alespoň pro jednoho jediného člověka na světě nenahraditelný. Tak, že když nakonec dojde k tomu, že z našich životů zmizí, zůstane po něm místo v srdci, které vždycky bude bolavým připomenutím, že kdysi existoval někdo, kdo dával našemu životu smysl. Ne třeba větší, než nám dává nyní někdo jiný. Ale takový smysl, který v té chvíli nikdo jiný dát nemohl.
A takové chvíle můžou (snad) trvat celý život...
Žádné komentáře:
Okomentovat