překrásný manekýn
se prkenně uklání
k západu
Zavírají se
květiny a obchody
Praha unavená
chválou básníků a svojí
krásou
šediví
soumrakem
Je to tak podivné
Co všechno se ti podobá
Je to tak podivné
Ta myšlenka že tě můžu ztratit
Protože všechno na světě se neustále mění
Můžu tě ztratit
a zase budou rána
plná cigaret
a bude to svádět
ke krásnému a pompéznímu smutku
Můžu tě ztratit
a zase budou noci
měsíc vlající na obloze bude podobný stínu
tvých rozcuchaných vlasů
nebudu moct spát a budu nenávidět
klavíristy
Můžu tě ztratit
a pak snad bude nejvhodnější svést to na mládí
Ano
to všechno se může stát
Ale nikdy už neztratím
všechny ty lehkomyslné nevychované a pravdivé
děti naší lásky
všechno to co nelze vyhandlovat
ve Sportissimu
nabiflovat přes noc
získat protekcí
úsměvem
touhu a odvahu
nečekat až se život převalí kolem jako baráčnický průvod
nedat se zlákat
štěstím
které padne na míru a sluší
nebýt tu zbytečně
nejíst tu zadarmo kaiserky
Uvidět ráno u Vltavy divoké koně
vyjmenovat své lásky
a bude-li to třeba
nechat se zabít
pro ně
Václav Hrabě (a já): Báseň skoro na rozloučenou
Žádné komentáře:
Okomentovat