První letošní bezsilonkový den. Nečekané setkání s Janem, který má pec a v ní peče to nejlepší jahodové müsli s mandlemi a bílou belgickou čokoládou. Prý se ho naučil "od bejvalky" a postavil na něm svůj business. Aspoň k něčemu ty bejvalky jsou.
A pak už oblíbená trasa: z Pohořelce přes Nový svět k Jelenímu příkopu, přes Mánesův most na Staroměstskou. V poslední době alespoň jedenkrát týdně. Nikde jinde mě to tak nebaví.
V Novém světě jsem totiž objevila kavárnu, kde dělají nejlepší kafe v Praze. Důkazem toho je fakt, že jen tady (a to už jsem těch kaváren vyzkoušela opravdu hodně) dokážu vypít kávu bez cukru, aniž bych se šklebila. Když jsem při své první návštěvě automaticky poptala u obsluhy cukr, řekl mi: "Zkuste to nejdříve bez cukru. Pak si ho tam klidně nasypte, ale dejte tomu nejdřív šanci bez něj." Tak jsem to zkusila a hned po prvním doušku věděla, že měl pravdu. Navíc je to tu tak krásné!
Posilněná kávou jsem se pustila dolů, do příkopu. Můj oblíbený a bláznivý císař Rudolf II. sem nechal za svojí vlády vysadit vysokou zvěř, kterou tu pak ve volných chvílích lovil - odtud název. Pokud se splní předpověď počasí na tento týden, je to ten nejlepší recept, jak uniknout ze stále více rozžhavené Prahy, aniž byste museli mimo centrum. Když sejdete po břečťanových schodech dolů, dýchne na vás vláha potoku Brusnice a chlad stromů. Jako by to ani nebyla Praha. Neslyšíte tramvaje, jen ptáky, a naplní vás zvláštní klid.
No a celou dnešní cestu mi zněla v hlavě dnes připomenutá píseň. Asi bych měla lidi přestat podceňovat.
Ewa Farná: Ty jsi Král
Žádné komentáře:
Okomentovat