Tento týden jsem podepisovala novou pracovní smlouvu. Na celý rok 2011. Takže kromě toho, že budu mít určitý stálý příjem (pokud se to tak dá vůbec nazvat), vypadá to taky, že se zase nezastavím. No a vzhledem k tomu, že jsem tímto týdnem vstoupila do svého zkouškového období, přemýšlím o tom mnohem víc.
Není týden, kdy by mě pod návalem povinností z práce a tlaku ze školy nenapadlo, že s jedním z toho praštím (ano, pravděpodobněji s prací). Pravdou však je, že obojí mi tak přirostlo k srdci, že bych musela být na zhroucení, abych se toho vzdala.
Čím dál častěji zjišťuju, že málokdo z mých spolužáků je se školou spokojený. Takže, nalijme si čistého vína (pouze idiom): to, že cítím naplnění ze svého studia, není samo sebou. Ano, dohání mě k šílenství některé předměty (např. moje asi "nejoblíbenější" logika), zima na chodbách a fakt, že na naši fakultu ještě nedorazila vymoženost, jako je toaletní papír, ale... Ta budova v Rettigovce byla jedním z prvních míst v Praze, kde jsem se cítila být doma. Připadalo mi, že tam patřím a že jsem ve správný čas na správném místě. A tenhle pocit se mě naštěstí drží.
Z prezentace, kterou jsem si dneska v práci projížděla, jsem zjistila, že na místo, které mám já, čeká další stovka studentů. A já k němu přišla jak slepý k houslím! Když tak hodnotím těch 8 měsíců, myslím, že jsem nemohla dostat lepší. Tak nějak jsem si tam našla své místo. Naučila jsem se mluvit konkrétně a k věci. Zjistila jsem, že i když moje angličtina není nic extra, cizinci jsou rádi, když jim někdo dá alespoň základní informace. Přišla jsem na to, že mě nemusí bolet břicho při cestě do Brna a že i cesty na večírky se proplácejí jako služební. Ale co víc: došlo mi, že i v kolektivu zkušených a starších lidí mám svoji hodnotu - třeba už jen proto, že jsem v průměru o víc než o 10 let mladší.
Nedávám si novoroční předsevzetí a nevěřím na ně. Mám jen jedno neskromné přání, prosbu, modlitbu: zvládnout obojí, aniž bych se jednoho musela vzdát.
Poznámka pro ty, kteří musí poslouchat moje stížnosti na nedostatek času: Prosím, až se zas jednou dostanu do svého skvělého časového skluzu, připomeňte mi tenhle článek. :)
