Maily = dopisy 21. století

Poslední dobou jen žasnu nad tím, kolik času trávím u počítače. Od té doby, co jsem dostala notebook, je to až neuvěřitelný počet hodin denně. Nejen že na něm píšu všechny zápisy ve škole a vypracovávám všechny zadané úkoly, ale k těmto povinnostem se přidaly i další zájmy. Na televizi se nedívám vůbec, avšak čas, který tím ušetřím, rozhodně promrhám u internetu.

Mimo jiné mi spoustu času zaberou e-maily. Říká se, že je zdravé mít alespoň jednu úchylku. Myslím si, že ta moje se vztahuje právě na psaní mailů. Tahle moje záliba trvá možná už tři roky od chvíle, kdy jsem si začala psát s člověkem, který se nadlouho odstěhovat na jiný kontinent, a mě nezbývala jiná možnost, jak s ním být v kontaktu, než právě přes internet a maily. Zjistila jsem, že člověka tak můžete poznat úplně jiným způsobem a dívat se pak na něj z úplně jiného úhlu pohledu, než když jste vedle něj každý den. Psychologové často rozebírají výsledky tvůrčích činností lidí a zjišťují tak o nich podstatné informace. Když čtete něcí maily, můžete poznat, na co klade v životě důraz a co je pro něj důležitější než všechno ostatní. Napsat něco trvá přirozeně déle než to vyslovit, a tak zvažujete, jestli to, o čem píšete, je opravdu podstatné.
V dnešní době si lidé píší maily spíše informační. I mě samotné málokdy přijde mail, který by se netýkal toho, co bych měla zařídit nebo udělat. Možná i právě proto píšu ráda takové maily, které člověka potěší. Když to totiž nečekáte, udělá vám to dvakrát větší radost. Nečekám, že když někomu napíšu něco pěkného, že mi odpoví a od té doby si budeme psát pořád dál a stanou se z nás nejlepší přátelé. Ale i mě se čas od času stane, že ve své e-mailové schránce objevím text od osoby, kterou bych si netipla a která mě svými slovy třeba i rozpláče. A proto chci poděkovat všem lidem, kterým záleží na druhých a kteří z důvodu, aby někoho potěšili, píší maily, které vykouzlí úsměv na tváří adresátů.