Marie

Nikdy jsem nebyla nijak extra pyšná na to, že se jmenuju Marie. Od jisté doby, jakoby se všichni dohodli, mi mí přátelé začali vymýšlet různé formy tohoto jména a také mě jimi oslovovat. A souhlasím s těmi, kdo tvrdí, že jméno Marie má snad nejvíc možných oslovení ze všech jmen, která existují. O tom, jaká z nich mám nejradši, která nenávidím a kterými mě můžou oslovovat jen lidé mi nejbližší, bychom mohli mluvit dlouho. Důvod, proč tohle všechno píšu, je ten, že mi bylo doporučeno poslechnout si píseň, která nese mé jméno. Po 19 letech mu pomalu přicházím na chuť. Přeji hezký poslech.:-)

Je den. Tak pojď Marie ven.
Budeme žít. A házet šutry do oken.
Je dva. Necháme doma trucovat.
Když nechtějí - nemusí. Nebudem se vnucovat.
Jémine. Všechno zlý jednou pomine.
Tak Marie. Co ti je?

Všemocné. Jsou loutkařovi prsty.
Ať jsou tenký nebo tlustý. Občas přetrhají nit.
A to pak jít. A nemít nad sebou svý jistý.
Pořád s tváří optimisty. Listy v žití obracet.

Je to jed. Mazat si kolem huby med.
A neslyšet. Jak se ti bortí svět.
Marie. Kdo přežívá nežije. Tak ádijé.

Marie. Už zase máš (k)tulení sklony.
Jako loni. Slyším kostelní zvony znít.
A to mě zabije. A to mě zabije.
A to mě zabije. Jistojistě.

REF.
Já mám Marie rád. Když má moje bytí spád.
Býti věčně na cestách. A kránu spícím plícím.
Život vdechovat. Nechtěj mě milovat.
Nechtěj mě milovat. Nechtěj mě milovat.

Já mám Marie rád. Když má moje bytí spád.
Býti věčně na cestách. A kránu spícím plícím.
Život vdechovat.

Copak nemůže být. Mezi ženou a mužem.
Přátelství - kde není nikdo nic dlužen. Prostě.
Jen prosté. Spříznění duší.
Aniž by kdokoli. Cokoli tušil.