To slovo zaznělo ve filmu. Smála jsem se, ale vlastně to k smíchu ani moc není. Fascinace. Okouzlení. Omámení. Je to něco, co vidíš, a chce se ti plakat... touhou. Něco, o čem se nemluví, ale každý to prožil. Tabu profláknutého světa. Neobjevené na dosah ruky. Víš, že to nikdy nebudeš skutečně mít. Ten okamžik vlastnictví tě ničí, ale dává smysl všemu, co děláš. Proto nepřestáváš hledat na dně vany. Balancuješ na okraji postele, ale tvůj tanec nebyl nikdy živější. Nedokážeš si představit, co se stane, když ji ztratíš, protože už si nepamatuješ, co bylo bez ní. Všechna místa získají její vůni a hudba její rytmus. Už ani nepočítáš, kolikrát za den si na ni vzpomeneš, protože bys nedělal nic jiného. Pohled na lentilky na pásu u pokladny rozzáří tmu v tvých očích a musíš se usmát. Fascinace... ze zvuku bosých nohou na kachličkách a ohně vrhajícího stíny. Z tekoucí vody a objetí ve škole. Ze všeho, co naplňuje tvou bytost až po okraj.
A najednou víš, jaké má fascinace jméno.
A najednou víš, jaké má fascinace jméno.
2 komentáře:
Krásné... Myslím, že pro učitelství je tě škoda... :)
Nikdy to už nebude stejné ...
Okomentovat