Počítačové hry nehraju. Nemám na to ani čas, ani chuť. Nějak mi prostě nevoní. Ale říkala jsem si, že u The Sims 3 to bude něco jiného. Moje těšení se na ni bylo ale zbytečné. Dneska jsem k ní zasedla a po prvních dvou hodinách ji zavřela. Jestli se k ní ještě někdy vrátím, netuším. Pořád mi ale v hlavě leží otázka, proč se mi nelíbila...? Tohle je totiž přesně typ hry, kterou bych dokázala hrát hodně dlouho.Pak jsem si uvědomila, že je to o něčem jiném. Do takové hry totiž můžete projektovat svoji osobu: dávat jí vlastnosti i tělesné proporce, které byste si přáli mít vy sami. Došlo mi, že moje první "siminka" byla mnou. Ona byla ale narozdíl ode mě dokonalejší. Myslím si, že lidé rádi ovládají něčí životy. Ať už to jsou životy jejich dětí, podřízených nebo postaviček z počítačových her. Každý chce mít někoho "pod sebou", směřovat jeho život tam, kam chce on sám, rozhodovat o něm. Je to docela jednoduché. A asi to je jediný důvod, proč lidé (i já) tyto hry hrajou.
Jenže problém přichází na scénu ve chvíli, kdy si uvědomíte, že nikdy nebudete moct řídit osud svojí postavičky dokonale. Vždycky budou existovat určitá omezení z toho důvodu, aby hra nevybočovala z reálu naprosto, a tak každý den musí váš človíček jíst, chodit spát nebo se s někým přátelit. Právě po dvou hodinách mi došlo, že mám asi radši reálný život. Život, ve kterém si předem nevybírám téma rozhovoru nebo se nestanu po jednom školení nejlepší žurnalistkou města. Možná by to bylo jednodušší, ale neměla bych z toho takovou radost.
A tak jsem se zvedla a šla si číst. No jo, jenže v čem se liší líčení Kundery, ve kterém ovládá on životy svých postav, od počítačové hry The Sims???
5 komentářů:
Tak já budu nadále prokládat Zločin a trest svou Simsí rodinkou :)
Jééé! Tak jestli tu hru nechceš, já bych ji koupila :) Mě simíci vždycky děsně bavili. Je to totiž to samé, jako hrát si s panenkama (při hře s panenkama také ovlivňujeme osoby a děje a vkládáme do hry sami sebe)a Legem dohromady, jenže dokonalejší :o) Mě na tom nejvíc bavilo stavět domy a pak je těma Simíkama používat, představovat si, jako že tím krásným domem procházím já sama...
Škoda, že už na to vůbec nemám čas... :o( (ale snad třeba v důchodu... jestli se ho dožiju :D)
ps: ve sloupečku "hodno vaší pozornosti" máš název mého blogu "svět v obrazech", ale odkaz vede na blog me kamarádky Miri "můj milý deníčku..." ;o)
Katy, vážně bych ti přála, aby ses svého důchodu dožila (i proto, pokud budou páni poslanci důchodový věk zvyšovat, nedožijeme se jej ani jedna:-)) a díky za upozornění, jsem si toho vědoma, ale schválně jsem blog tvé kamarádky nazvala takto: opravdu se mi hodně líbí její fotky, a tak si myslím, že jsou i něčím, co její blog vystihuje.
V tom případě jsem tedy změnila název blogu já (stejně jsem o tom uvažovala a tohle byl poslední dobrý důvod), ale myslím, že to stejně není fér, nazvat názvem jednoho blogu blog jiný. Možností je přeci spousta - třeba orbis pictus, když už to musí být...
Okomentovat