sobota 29. ledna 2011

Psát či nepsat?

Čtvrtkem mi úspěšně skončilo zkouškové, a protože už nemám jiné výmluvy, pustila jsem se dneškem slavnostně do své bakalářky. Po dvou hodinách a dvou stránkách jsem zjistila, že moje židle je dost nekvalitní, tudíž mi moje záda za chvíli asi vypoví službu. V hlavě nemám téměř nic jiného než F. X. Šaldu. A dost by mě zajímalo, kde zjistím všechny takové ty "podřadnější" informace, jako např. jakým písmem má být těch 40 stran napsáno. Děsím se toho, že ji pošlu svému milému vedoucímu a on mi ji pošle zpět se slovy: "Milá slečno, z těch pěti stránek můžete čtyři smazat."
Jak mi dneska odpoledne Amálka, nejhorší je začít. Takže z dneška si odnáším dva poznatky na téma "bakalářká práce":
  1. první (nejtěžší) krok bych mohla mít za sebou
  2. ještě že má Mářínka doma dobré křeslo

čtvrtek 20. ledna 2011

Čím bych byla, kdyby...

Kdybych byla barva, byla bych... FIALOVÁ

Kdybych byla kniha, byla bych... S ELEGANCÍ JEŽKA

Kdybych byla věc, byla bych... SVÍCEN

Kdybych byla auto, byla bych... SPOLEHLIVÁ

Kdybych byla strom, byla bych... DUB

Kdybych byla nápoj, byla bych... VODA

Kdybych byla člověk, byla bych... NEVYZPYTATELNÁ

Kdybych byla vzpomínka, byla bych... ÚSMĚVNÁ

Kdybych byla planeta, byla bych... ZEMĚ

Kdybych byla dopravní prostředek, byla bych... PŘEPLNĚNÁ

Kdybych byla písnička, byla bych... FIX YOU

Kdybych byla film, byla bych... OSCAROVÁ

Kdybych byla místo, byla bych... NÁMĚSTÍ

Kdybych byla dárek, byla bych... NEČEKANÁ

Kdybych byla smysl, byla bych... HMAT

Kdybych byla hra, byla bych... NA SLEPOU BÁBU

Kdybych byla sladkost, byla bych... ZMRZLINA

Kdybych byla denní doba, byla bych... RÁNO

Kdybych byla část těla, byla bych... RUCE

Kdybych byla parfém, byla bych... LACOSTE

Kdybych byla odpověď, byla bych... ANO

Kdybych byla slovo, byla bych... DOUFÁM

středa 19. ledna 2011

Propose

Ano. Ano! Ano!!!

Konečně je to tady: Derek požádal Meredith o ruku. A ta scéna byla do-ko-na-lá! Nemůžu se o ni prostě nepodělit. Už jen proto, že osoby ze Seatlle Grace Hospital mi za těch pár měsíců naprosto přirostly k srdci. Chytlo mě to ještě víc, než Dr. House. A pokud chcete "promrhat" několik dní (po sečtení) díváním se na životy, které se někdy někdy určitě žily, pak tento seriál vřele doporučuji. Pokud nejste zrovna ledoví jak psí čumák, budou se vás jejich příběhy dotýkat stejně silně jako mě.


úterý 18. ledna 2011

Den za odměnu

A tak se stalo, že jsem udělala další zkoušku. Předem jsem plánovala, co bych v takovém případě dělala, ale (překvapivě) všechny moje plány o tom, jak budu číst knížky na bakalářku, jak se začnu učit na další zkoušky atd. ztroskotaly. Celý den jsem lítala po Praze a snažila se sehnat věci, na jejichž shánění jindy čas nemám. A vlastně tak nějak všeobecně jsem dělala spoustu věcí, které mám ráda a které mi byly odměnou za můj dnešní výkon. Výsledkem je nový mikrofon, díky kterému už můžu volat s vílou Amálkou (samozřejmě kde jinde bych ho koupila, než v Alze). Taky jsem si zařídila novou In-kartu a doteď žasnu, jak můžou být lidé z ČD příjemní, když chtějí. Cestou z jejich kanceláře jsem se zastavila v Neoluxoru pro mnou už dlouho obdivovanou knihu Jaroslava Rudiše Grandhotel. Konečně ji mám ve své knihovně!!


Jo a taky jsem si koupila novou barvu na sklo, nechala odpočinou své ruce a hlavě dala prostor k myšlenkám... Trocha kreativity nemůže přece nikdy uškodit, ne?

neděle 9. ledna 2011

Lednový Křivoklát

aneb co se stane, když tak jednou Máří a Maru (v Praze a s autem) neví, co by...

Tající Berounka

Křivoklát
(ještě že je kolem Prahy tolik krásných hradů!)

Po předlouhém aranžování zasněného výrazu se "povedla" jen tahle :)

Btw. Marťo, doufám, že si tam zajedeme ještě jednou - abych půlku schodů nemusela sjíždět...;)

středa 5. ledna 2011

O mých dvou (profesních) láskách

Tento týden jsem podepisovala novou pracovní smlouvu. Na celý rok 2011. Takže kromě toho, že budu mít určitý stálý příjem (pokud se to tak dá vůbec nazvat), vypadá to taky, že se zase nezastavím. No a vzhledem k tomu, že jsem tímto týdnem vstoupila do svého zkouškového období, přemýšlím o tom mnohem víc.

Není týden, kdy by mě pod návalem povinností z práce a tlaku ze školy nenapadlo, že s jedním z toho praštím (ano, pravděpodobněji s prací). Pravdou však je, že obojí mi tak přirostlo k srdci, že bych musela být na zhroucení, abych se toho vzdala.


Čím dál častěji zjišťuju, že málokdo z mých spolužáků je se školou spokojený. Takže, nalijme si čistého vína (pouze idiom): to, že cítím naplnění ze svého studia, není samo sebou. Ano, dohání mě k šílenství některé předměty (např. moje asi "nejoblíbenější" logika), zima na chodbách a fakt, že na naši fakultu ještě nedorazila vymoženost, jako je toaletní papír, ale... Ta budova v Rettigovce byla jedním z prvních míst v Praze, kde jsem se cítila být doma. Připadalo mi, že tam patřím a že jsem ve správný čas na správném místě. A tenhle pocit se mě naštěstí drží.

Z prezentace, kterou jsem si dneska v práci projížděla, jsem zjistila, že na místo, které mám já, čeká další stovka studentů. A já k němu přišla jak slepý k houslím! Když tak hodnotím těch 8 měsíců, myslím, že jsem nemohla dostat lepší. Tak nějak jsem si tam našla své místo. Naučila jsem se mluvit konkrétně a k věci. Zjistila jsem, že i když moje angličtina není nic extra, cizinci jsou rádi, když jim někdo dá alespoň základní informace. Přišla jsem na to, že mě nemusí bolet břicho při cestě do Brna a že i cesty na večírky se proplácejí jako služební. Ale co víc: došlo mi, že i v kolektivu zkušených a starších lidí mám svoji hodnotu - třeba už jen proto, že jsem v průměru o víc než o 10 let mladší.

Nedávám si novoroční předsevzetí a nevěřím na ně. Mám jen jedno neskromné přání, prosbu, modlitbu: zvládnout obojí, aniž bych se jednoho musela vzdát.

Poznámka pro ty, kteří musí poslouchat moje stížnosti na nedostatek času: Prosím, až se zas jednou dostanu do svého skvělého časového skluzu, připomeňte mi tenhle článek. :)