Studium českého jazyka čas od času přináší i úsměvné chvíle a zážitky. Zhruba před 14 dny jsem měla možnost v jedné z pražských knihoven číst poprvé v životě polemiky. Tyto dvě se týkaly rozporů ohledně toho, jak bude v budoucnosti probíhat výuka češtiny na základních a středních školách. Když jsem dočetla poslední odstavec, vyprskla jsem smíchy. Možná, že se vám stane něco podobného, až si jej přečtete také:
"Na úplný závěr bych panu docentovi, takto svému spolužáku na Filozofické fakultě Univerzity Karlovy z let 1975-1980, rád poslal vzkaz podobně osobní, jako byly ty, jimiž mne ve svém elaborátu vydatně častoval: 'Pavle, s blížící se padesátkou ztrácíš nervy, soudnost i glanc. Dej si dvojku vavřince a příště radši napiš zase něco o Čapkovi, které jsi vždycky tak hezky uměl. Střednímu školství totiž rozumíš jako koza petrželi.'" Jiří Kostečka Pavlu Janouškovi
"Na úplný závěr bych panu docentovi, takto svému spolužáku na Filozofické fakultě Univerzity Karlovy z let 1975-1980, rád poslal vzkaz podobně osobní, jako byly ty, jimiž mne ve svém elaborátu vydatně častoval: 'Pavle, s blížící se padesátkou ztrácíš nervy, soudnost i glanc. Dej si dvojku vavřince a příště radši napiš zase něco o Čapkovi, které jsi vždycky tak hezky uměl. Střednímu školství totiž rozumíš jako koza petrželi.'" Jiří Kostečka Pavlu Janouškovi
Žádné komentáře:
Okomentovat