Texty versus melodie, Češi versus cizinci

Hodně ráda se s lidmi bavím o hudbě. Bez ní bych si svůj život nedokázala představit. Poslouchám ji vždy, když to jen trošku jde. Ale rozhovory na téma hudba pro mě nejsou nikdy jednoduché, protože se najde málo lidí, kteří by měli rádi stejné interprety jako já, a je pravda, že já se v těch jejich také ztrácím. Možná i proto, že pro mě tím nejdůležitějším není melodie, ale text.

Už jako malá jsem milovala písničky Svěráka a Uhlíře pro jejich texty. Mám je tak zaryté v paměti, že si troufám říct, že kdybych je poslouchala dnes po několika letech, pořád bych dokázala zpívat zároveň s nimi. Myslím si, že pro dnešní mladé lidi texty nejsou důležité. Pokud neumí anglicky natolik, aby písni rozuměli hned poprvé, neobtěžují se ji překládat. Jsou schopni říct, že tu písničku milují, aniž by rozuměli slovům, která se v ní zpívají. Přiznávám, že i já mám písničky, které poslouchám, aniž bych věděla, o čem se v nich zpívá. Přesto, pokud je poslouchám už delší dobu, vím to alespoň zhruba.
Podle mě je to s písněmi jako s lidmi. Říká se, že první setkání s člověkem je velmi důležité. Po něm se totiž rozhodnete, že jej buď chcete poznat lépe, nebo vám je úplně ukradený. Tuhle část u písniček zastupuje melodie. Pokud se do ní zamiluju, jsem schopná poslouchat ji milionkrát za sebou a okamžitě si překládám text. Možná je to špatný přístup, protože pak můžu přijít o hodně hezkých textů, ale přece jenom: nejsou to básně, ale písně, a půlku písně dělá melodie.

Zjišťuju, že dnešní mladá generace už jen zřídka poslouchá české zpěváky nebo skupiny. Navíc mnoho těchto českých interpretů se uchyluje k tomu, že zpívají také v cizím jazyce (viz. Iva Frülingová). Nevím, jestli je to snahou být více světovými nebo pocitem, že se čeští umělci nemůžou těm zahraničním vyrovnat. Nicméně já měla ty české vždycky ráda. Nedávno mě udivil můj brácha, když za mnou přišel do pokoje a zeptal se mě: "Ty už neposloucháš nic anglického?" Nechápala jsem, proč se na to ptá, pak jsem se podívala na WMP a zjistila, že v něm v tu chvíli nemám ani jednu cizí písničku.

Musím říct, že v tomto směru na mě mají poslední dobou velký vliv mí přátelé a i díky nim jsem se absolutně zamilovala do písniček Nohavici (do těch už po několikáté), Kryštofa a Tomáše Kluse. Za temi třemi trochu pokulhávají ještě No Name. V posledních dnech na plné čáře boduje Kryštof se svými písněmi Svědomí a Chmýří. Miluju texty, u kterých je třeba i deset možností jejich výkladu, a právě Kryštof mi to nabízí. Dostávají mě slovní spojení Richarda Krajča..."milující se páry před rozvodem", "svědomí v bezvědomí", "ticho vykřičníků" nebo "svléct se za zažloutlých negativů". Hledejte i vy některá, která vás překvapí nebo nadchnou. Má jich hodně.