Vždy mě mrzelo, když jsem kolem sebe viděla nadané mladé lidi, kteří nic nedělají jen proto, že se jim prostě nechce. Myslím, že i vy jste už kolikrát prošli kolem party teenagerů sedících na lavičkách, popíjejících levné víno a kouřících cigarety. Nebylo vám jich někdy líto? Ne proto, že si ničí zdraví. Ale proto, jak plýtvají svým časem a nadáním.
Už na základní škole jsem patřila mezi ty žáky, kteří měli téměř každý den nějaký kroužek, hráli na hudební nástroj nebo malovali. Využívala jsem svůj čas na sto procent a někdy jsem si říkala, jak moc bych si přála získat několik hodin svých spolužáků, kteří se tak "rádi" nudili, pro to, abych mohla dělat i něco jiného, co jsem už kvůli svému nabitému programu nestíhala. Měla jsem tendenci přistupovat k nim s nosem nahoru a myslet si o nich, že jsou hloupí. Věřím, že z toho jsem už vyrostla. Dnes několik dívek z mé bývalé třídy vozí kočárky se svými dětmi a já, když je potkám, ptám se sama sebe: „Jsou tito lidé šťastní? Jsou šťastnější než já?“ Někdo by mi řekl, že mezi námi není rozdíl, jen možná v tom, že oni rychleji dospěli. Ale musím si znovu položit otázku: „Opravdu dospěli? Nebo jsou to stále děti vychovávající své děti? A jak tyto děti můžou další děti vůbec vychovat? Jaká bude úroveň jejich života? Budou se cítit naplnění a šťastní?“ Kdo nezkusil dobro, neví, že prožívá zlo, a naopak. Je tedy možné, že budou spokojení, protože neví, že by měli toužit po něčem větším?
Už na základní škole jsem patřila mezi ty žáky, kteří měli téměř každý den nějaký kroužek, hráli na hudební nástroj nebo malovali. Využívala jsem svůj čas na sto procent a někdy jsem si říkala, jak moc bych si přála získat několik hodin svých spolužáků, kteří se tak "rádi" nudili, pro to, abych mohla dělat i něco jiného, co jsem už kvůli svému nabitému programu nestíhala. Měla jsem tendenci přistupovat k nim s nosem nahoru a myslet si o nich, že jsou hloupí. Věřím, že z toho jsem už vyrostla. Dnes několik dívek z mé bývalé třídy vozí kočárky se svými dětmi a já, když je potkám, ptám se sama sebe: „Jsou tito lidé šťastní? Jsou šťastnější než já?“ Někdo by mi řekl, že mezi námi není rozdíl, jen možná v tom, že oni rychleji dospěli. Ale musím si znovu položit otázku: „Opravdu dospěli? Nebo jsou to stále děti vychovávající své děti? A jak tyto děti můžou další děti vůbec vychovat? Jaká bude úroveň jejich života? Budou se cítit naplnění a šťastní?“ Kdo nezkusil dobro, neví, že prožívá zlo, a naopak. Je tedy možné, že budou spokojení, protože neví, že by měli toužit po něčem větším?
3 komentáře:
Odlehčení: Možná kdybych malovala jako ty, uměla bych něco víc než kytičku a sluníčko :) Je dobré si uvědomit, že mnohdy v těchto případech, jsou na vině rodiče!
Já tam chodila asi jen rok a půl, když mi bylo šest.:-) A taky umím jen kytičku a sluníčko. Navíc je možné, že na tebe vaši měli vliv, pokud tě naučili kreslit tak optimistické věci.:-P Love you.
Jenže u toho sluníčka všechen optimismus skončil :P Teď ho musím sát od tebe. Jsem takový novodobý upír xixi
Okomentovat