Ready for fun (?)

Ne každý den jsem spokojená se svým životem. Někdy se daří méně, někdy více. Asi všichni znáte tu písničku: "Jednou jsi dole, jednou nahoře." Tak to chodí. Ne vždy se s tím ale umím smířit. A pak přijde chvíle, kdy se to na mě všechno sesype, a já jsem z toho nešťastná. Nedokážu si vždy říct, že jsou lidé, kteří jsou na tom hůř a že mám být pořád za co vděčná. Rozumově to vím, ale stejně se neubráním zklamání a splínu. I když to můžou být malé problémy ve srovnání s problémy jiných, pořád to problémy jsou. Pořád je to něco, co mě trápí. A někdy jako bych to chtěla dát najevo celému světu a schválně se v tom plácala, aby každý věděl, že je mi zle.

Poslední dobou zjišťuju, jak málo dokážu důvěřovat Bohu. V tom, že vede můj život a že pro mě má lepší plán. Chystá pro mě lepší život, než jaký bych si kdy dokázala zařídit já sama bez Něj. Je to pro mě povzbuzením. Někdy si to ale nejde uvědomit hned. Můžu to vědět, ale nemusím to cítit.

Tak bych chtěla říct, že bych se to znovu chtěla učit. Znovu se učit mu důvěřovat, protože to stále ještě neumím. Chtěla bych využít čas, který mi dává, co nejlépe a tím Jej oslavit. Chci být připravená přijímat od něj chvíle, které mi dal proto, abych se smála a čerpala z nich energii pro situace, které nebudou jednoduché. Smích a radost jsou jedny z nejhezčích darů, které nám Bůh dal. Tak proč se jim vyhýbat???